ČSSD nabídla ODS pomoc při českém předsednictví EU v roce 2009
Šéf sociálních demokratů Jiří Paroubek vymyslel, jak se dostat coby šéf nejsilnější opoziční strany rok po volbách do prestižního křesla předsedy Poslanecké sněmovny. Minulé pondělí nabídl občanským demokratům, že když umožní „převolbu“ stávajícího předsedy Miloslava Vlčka (ČSSD), přestane sociální demokracie v zájmu přípravy České republiky na předsednictví v EU v roce 2009 vystupovat vůči vládě jako nesmlouvavá opozice a pomůže jí schvalovat důležité zákony.
Dle místopředsedy ČSSD Bohuslava Sobotky jsou sociální demokraté připraveni se s ODS dohodnout na prioritách českého předsednictví a slíbit, že se koaličnímu kabinetu nepokusí v prvním pololetí roku 2009 vyslovit nedůvěru. Paroubek zároveň vyloučil, že by součástí dohody mohla být i pomoc se zvolením Václava Klause prezidentem příští rok v únoru. „Nejde o žádný handl. Koalice a opozice by měly v zájmu státu a evropského předsednictví vystupovat jednotně,“ zdůraznil Paroubek.
Jenže ODS je zdrženlivá. „Nevím, zdali jde takto obchodovat, ještě jsem s nikým nehovořil,“ prohlásil minulé úterý premiér Mirek Topolánek. „Až taková diskuse bude, tak se k tomu postavím čelem. Nemám ale pocit, že takový obchod je v tuto chvíli na stole, spíše mi to připadá jako mediální záležitost,“ uvedl. V kuloárech si později předsedu sociálních demokratů „vychutnával“ ironickou vzpomínkou, že s ním už dlouho nemluvil. Naposledy mu prý šéf ČSSD říkal, že nemá nic proti americkému radaru v Brdech.
Už teď lze říci, že vyhlídky na uzavření obchodu jsou chabé. ODS totiž po několika vítězstvích ve sněmovně za pomoci bývalých sociálních demokratů Miloše Melčáka a Michala Pohanky pomoc od ČSSD příliš nepotřebuje. Naopak je to Paroubek, kdo touží získat funkci, kterou loni v létě kvůli touze stát se premiérem „provizorně“ přepustil Vlčkovi. A teď příliš nemá, čím platit. Odolal-li před rokem Topolánek osmiměsíční snaze Paroubka uzavřít velkou nebo širokou koalici, musel by ztratit hlavu, kdyby podlehl nyní. A tolerance nabízená socialisty svým způsobem náběhem k velké koalici je.
Paroubek sice se svým návrhem šikovně vyrukoval ve chvíli, kdy pravozelenou vládu ohrožovaly obavy z reakce Strany zelených na demisi ministryně školství Dany Kuchtové (více strana 56). Pokud by byli bývali Topolánek se šéfem zelených Martinem Bursíkem narazili na tvrdý odpor, mohla by se ODS záložní podpora od ČSSD hodit. Jenže Kuchtová tlaku sama ustoupila a mluví ve prospěch současné koalice.
Sám Vlček je připraven pozici předsedy sněmovny Paroubkovi přenechat, za podmínku svého odchodu však považuje, aby byl dohodami ČSSD a ODS předem zaručen dostatečný počet hlasů pro zvolení Paroubka. Ačkoli v době zvolení Vlčka do čela sněmovny (174 hlasy z 200 poslanců) se počítalo pouze s několikatýdenním provizoriem, lednové schválení druhé Topolánkovy vlády učinilo z Vlčkova angažmá křehkou definitivu. Koaliční poslanci totiž měli sílu dočasného šéfa sesadit a vyměnit za „vlastního“ kandidáta, ale neudělali to. Mimo jiné i kvůli napjatým vztahům mezi Vlčkem a Paroubkem, z nichž mohli těžit. (haš)
