Při veškerém zmatku, který teď tropí sociální demokracie, zazněl z jejích řad první rozumný krok. Krajský výkonný výbor pražské ČSSD neschválil návrat bývalého předsedy Jiřího Paroubka zpět do partaje. Paroubek se předtím nechal slyšet, že se vrací, aby straně pomohl.
Paroubkovo přijímání nebylo jednoduché a ukazuje na poměry ve straně. Bývalý předseda podal přihlášku v Cerhenicích na Kolínsku. Prý nešlo o jedinou organizaci, která mu vstup nabídla. Ale podívejme na Cerhenice, v mnohém je to zajímavé. Starosta městyse Marek Semerád je zároveň předsedou kolínských sociálních demokratů a politicky svérázná postava. Před chystaným Paroubkovým příchodem se nechal slyšet, že je to dobrý nápad a někdejší premiér by byl pro stranu posilou.
Je to stejný Marek Semerád, který v roce 2010 po volbách prohlásil, že za tehdejším neúspěchem strany stojí Paroubkovo arogantní chování a politoval voliče, kteří spolu se stranou prohráli. Ano, Semerád nikdy neměl Paroubka rád. Vždycky stál na druhém břehu ČSSD blízko Miloše Zemana. Dokonce mu udělil čestné občanství Cerhenic. Takže už víte, odkud fouká vítr? Jestli se měl Paroubek stát trojským koněm Hradu uvnitř ČSSD, je to přinejmenším zábavná a o lecčems vypovídající historka.
Podívejte se na rozhovor s Jiřím Paroubkem v Euro TV:
Paroubek chtěl, aby o jeho přijetí rozhodovaly místní organizace, konkrétně ta cerhenická. Dopředu také prohlašoval, že chce zůstat na komunální úrovni. Chtěl si tím zajistit vstup a klidné místo pro první měsíce. Startovací pozici, chcete-li.
Pražský soud
Bohužel ovšem tenhle šachový tah ztroskotal na Praze. Těžko říci, jestli to všichni aktéři téhle historky dopředu věděli (Semerád by měl), ale kvůli Paroubkově působení v jiné straně byl proces jeho přijetí složitější. Musela ho schválit i organizace, které byl původně členem, tedy Praha.
K Praze se dá říci zhruba to, že tam fungují pravidla určená politiky jako je Petr Hulinský či Karel Březina. Takže žádné naivní růžové obláčky dobrosrdečných aktivistů. Když Hulinský působil na magistrátu za éry Pavla Béma, míval v kanceláři v květináči na špejli připevněnou fotku Paroubkova obličeje a příchozím ji pobaveně ukazoval s upozorněním, že „nepřítel naslouchá“. Praha prostě nemá a neměla Paroubka ráda a bylo jisté, že bývalý šéf strany narazí.
Přečtěte si další komentáře k aktuální situaci v ČSSD:
„Oni nám voliči ty programy nečtou!“ Ano, naštěstí
S Chovancem přichází zákon, pořádek a samopal do každé rodiny
Mimochodem, kdo by si myslel, že Praha má ráda Bohuslava Sobotku, byl by na omylu. Praha má ráda jen sama sebe. Posledním příkladem je, že se tu Sobotkův kůň Miloslav Ludvík nestal volebním lídrem. Premiér na Prahu nikdy nedokázal účinně tlačit.
S Paroubkovým nepřijetím to tedy ČSSD vlivem několika okolností a náhod vyšlo. Cílem tohoto aktu dost možná ani nebylo Paroubka přijmout, ač si to on sám může myslet, ale skomírající stranu ještě trochu nakopnout. Smutné je, že kope sama sebe.
Přečtěte si další komentáře Petra Weikerta:
