Mezi změny, které mají vést ke konsolidaci veřejných financí, má patřit i vytvoření právního a institucionálního rámce pro model "Partnerství veřejného a soukromého sektor u", které připravuje ministerstvo financí a Fond národního majetku.
Mezi změny, které mají vést ke konsolidaci veřejných financí, má patřit i vytvoření právního a institucionálního rámce pro model „Partnerství veřejného a soukromého sektor u“, které připravuje ministerstvo financí a Fond národního majetku.
Termín („Public Private Partnership“ - mezinárodně se běžně užívá zkratka PPP) označuje soubor metod spolupráce veřejného a soukromého sektoru při přípravě, výstavbě a provozování určitých typů objektů ve veřejném zájmu a při poskytování některých veřejných služeb. Jedná se o model, který je v různém rozsahu a v různých formách uplatňován v řadě zemí. Nejčetnější příklady je možno nalézt v zemích, jako je Spojené království, Francie, Kanada a Austrálie, ale také v Irsku, Finsku, Itálii, Portugalsku, Španělsku a Švédsku. Jednotlivé varianty modelu, jsou-li úspěšně aplikovány, mohou pozitivně ovlivnit kvalitu i efektivnost veřejných služeb včetně státní správy a urychlit realizaci infrastruktury.
Jakou má partnerství podobu?
Partnerství privátního a veřejného sektoru zahrnuje v širším slova smyslu smluvní a finanční spojení veřejného sektoru se sektorem privátním za účelem zajištění poskytování veřejných služeb nebo vybudování veřejného statku, jejichž poskytnutí nebo vybudování veřejnost od veřejného sektoru očekává nebo které jsou společensky žádoucí. Do množiny partnerství patří leasing, udělování koncesí a limitovaných licencí, projektové financování spojující veřejné a privátní finance, outsourcing ve státní správě, řízená konkurence, některé typy privatizací ve státem regulovaném prostředí, provozování služeb státu na základě dlouhodobých kontraktů. V užším slova smyslu se partnertství používá pro projektové financování spojující veřejné a soukromé finance.
I soukromník může poskytovat veřejné služby
Princip modelu lze zjednodušeně charakterizovat takto: konkrétní veřejnou investici nebo službu nebuduje, neprovozuje a neposkytuje přímo veřejný sektor, ale privátní sektor. Stát je partnerem a zákazníkem soukromého sektoru, od něhož nakupuje služby. Soukromý sektor na své náklady vybuduje veřejnou investici (službu) a stát jako klient platí pravidelné poplatky za tuto investici až po její realizaci. Úkolem veřejného sektoru tedy je definovat priority veřejných investic/služeb, podílet se na vytvoření projektových týmů, definovat pravidla projektů, monitorovat průběh každého projektu a zajistit finanční prostředky na úhradu za veřejné statky či služby, eventuálně vytvořit právní podmínky pro garanci těchto úhrad soukromému investorovi.
Bude méně státu, ale i daní?
Partnerství může podle ministerstva financí přinést reálné finanční úspory i lepší využití a alokaci prostředků veřejných rozpočtů - zavádí některé pojmy do veřejných financí, jako je návratnost investice, porovnání efektivity veřejného a privátního sektoru. Další výhodou je to, že řízením realizace projektů a poskytování služeb jsou pověřeny subjekty, které jsou pro takové činnosti nejlépe vybaveny. Svůj význam má partnerství i v souvislosti s očekávaným vstupem do EU. Ten přinese ČR možnost čerpání Strukturálních fondů a Fondu soudržnosti. ČR ovšem potřebuje být připravena na přiměřené financování z českých zdrojů, což může být snazší při kombinaci veřejných a privátních financí. Projekty mohou rovněž napomoci vygenerování větších investic do infrastruktury, než by byl schopen zajistit státní rozpočet; současně se přenášejí některá rizika a odpovědnosti na privátní sektor. V neposlední řadě je partnerství významné i z důvodu snížení úlohy státu - může přinést snížení úlohy státu při zajišťování veřejných služeb, ale také snížení zdanění obyvatelstva přenesením některých poplatků přímo na uživatele veřejné služby. Pro budoucí aplikace partnerství bude určující vymezení cílů, vyhodnocení přínosů, nákladů i rizik navržených kroků, včetně nezbytných legislativních změn. Nezanedbatelným faktorem jsou vnější podmínky (zejména je třeba respektovat podmínky dané Evropskou komisí pro kofinancování, pravidla promítání PPP do údajů o vládním deficitu a vládním dluhu apod.).
Hlavně ne další dálnice do Ostravy
V posledních letech v České republice již byly či jsou realizovány některé projekty, které naplňují obecnou definici popisovaného modelu. Zkušenosti s těmito projekty ukazují, že existují určité právní překážky, které brání realizaci projektů tohoto typu, že bez předem stanovených podmínek, definovaných na vysoce profesionální úrovni (ze strany veřejné správy) hrozí riziko nenaplnění cílů projektu a že je nutné nastavit obecný rámec pro zavedení modelu PPP, mimo jiné s ohledem na potenciální budoucí závazky jednotlivých segmentů veřejných rozpočtů. Obtíže, které při realizaci partnerství vyvstávají - ať již legislativní či administrativní - byly ostatně dobře patrné při mediálně nejznámějším projektu, kterým měla být dálnice D 47 do Ostravy. Nejenom tento neúspěšný projekt ukázal, že k tomu, aby se mohly konkrétní projekty v rámci partnerství veřejného a privátního sektoru skutečně efektivně realizovat, bude muset stát přijmout řadu opatření.
