RecenzeDvojice známých horských publicistů popisuje devatenáct známých hor v Alpách a jednu nádavkem z Pyrenejí. U každého vrcholu nechybí hrubý místopis, historie jeho dobývání v kostce a pěkné fotografie. Autoři přidávají i něco velmi praktického. Je to popis nejjednodušší výstupové trasy, náčrtek a doporučené vybavení turistů.
Recenze
Dvojice známých horských publicistů popisuje devatenáct známých hor v Alpách a jednu nádavkem z Pyrenejí. U každého vrcholu nechybí hrubý místopis, historie jeho dobývání v kostce a pěkné fotografie. Autoři přidávají i něco velmi praktického. Je to popis nejjednodušší výstupové trasy, náčrtek a doporučené vybavení turistů. Pokud se podíváme na seznam vrcholů podrobněji, zjistíme, že se nejedná o všeobecně uznávané nejkrásnější hory v Alpách, ale spíše o subjektivní výběr - veškeré vrcholy popsané v knize se totiž nacházejí ve francouzsky mluvící oblasti, v Západních Alpách. Východní a Jižní Alpy jakoby neexistovaly. Chybějí i takoví krasavci jako jsou rakouský Grossglockner a Dachstein, italská Marmolada a Civetta nebo slovinský Jalovec. Při podrobném čtení vyplyne na povrch zvláštní vztah Tanguye a Sombardiera k Němcům. V kapitole o Eigeru obviňují předválečné německé a rakouské horolezce z toho, že se o dobývání nebezpečné severní stěny pokoušeli především kvůli pochvale od Hitlera a propagandě nacistických ideálů. O čtyřech hrdinech, kterým se to povedlo, utrousí: „Führer z nich udělal hrdiny národního socializmu a historie horolezectví hrdiny zcela pomíjivé.“ Přitom se jedná o jeden z největších výkonů v lezení vůbec. Cennější je snad jen Balmatův výstup na Mont Blanc a Hillaryho dobytí Everestu. Paradoxní je, že autoři o pár řádek dále píší: „Další výstup vedla mistrovská ruka dvojice lezců Terray-Lachenal.“ Oba to jsou Francouzi. Co je na českém vydání potěšitelné, je fakt, že překladatelka Jana Vlková se vyhnula chybám pramenícím z nedostatečné znalosti české horolezecké terminologie. Občas se ovšem vyskytne drobná nepřesnost v popisu výstupu. U Matterhornu se píše: „Od chaty se vydejte po hřebínku až k úpatí skalnatého výstupku. Přelezete ho (fixní lano) a traverzujete pěšinkou.“ Onen výstupek však není ničím jiným než výšvihem, nebo-li prudkou skalní stěnkou vysokou necelých dvacet metrů, kterou je třeba překonat. Fotografie jsou příjemným překvapením. Pocházejí nejen od francouzských autorů, ale také od dvou českých horolezců Evy Macháčkové a Roberta Bednaříka. Jsou ale z normálních výstupů a nelze v nich tedy hledat umění nebo dokonce záměr, proč byla vyfotografována právě tahle pasáž a ne jiná, například s lepším rozhledem. V publikaci není popsán žádný vyloženě chodecký terén, ve dvanáctistupňové horolezecké škále se obtížnost pohybuje od jedničky do čtyřky.
(Vsetín, Altituda 2003. Vázané. Orientační cena 395 Kč)
