Paskvil news

2. 1. 2017

Když vymyslíte letadlo, vymyslíte i letecké neštěstí. Takhle jsme vymysleli newsfeed na Fakebooku

Ještě rok dva s mobilní aplikací Facebooku a nebudeme se muset rozhodovat ve volbách – vždy by za nás mohl hlasovat smartphone. Už teď nám modrý bratr (přezdívaný též Fakebook) pomocí rafi novaných algoritmů vybírá jen ty zprávy, které – řečeno slovy produktového manažera Adama Mosseriho – jsou pro nás „užitečné“. Bratr za to žádá jediné: abychom se zapojili, nechali projevit emoce a sdíleli obsah dále, nejlépe s emotikony. Jakmile totiž z prázdné láhve vyskočí gin plný emocí, začnou se o politiku zajímat i lidé, kteří se o ni nikdy nestarali, takže zázračný facebookový oheň vykouzlí též politické preference.

To snad zakladatel projektu Mark Zuckerberg ani nemohl zamýšlet – aby jeho kouzelné tablo pro studenty dvanáct let po svém vzniku umělo zvolit amerického prezidenta.

Ovšem kdo vymyslel letadlo, vymyslel i letecké neštěstí, říká filozof Paul Virilio.

Ještě před čtvrt rokem o „fake news“ skoro nikdo nemluvil: Google Trends tento termín před loňským říjnem sotva registroval. Existoval spam, podvrh či novinářská kachna, ale kaskáda masově sdílených zpráv, které se tváří natolik věrohodně, že projdou čichovou zkouškou většiny konzumentů, je fenoménem letošního podzimu.

Z hlediska klasických médií, jejichž obchodní model je vystavěn na tom, že se krkolomně probírají fakty, aby přinesla co nejpřesnější obraz světa, je to karambol.

Srovnatelný se situací, kdy by se kamionové přepravy zmocnili piráti s vyladěnými stroji, kteří porušují všechny předpisy a působí hromadné havárie, ale klienti i veřejnost jim přesto tleskají, neboť jezdí levněji, rychleji a vůbec je to parádní podívaná. Z hlediska odpovědného konzumenta zpráv to není o moc lepší – fake news torpédují jeho volný čas tím, že jej nutí šíleným obsahem se vůbec zabývat, ověřovat a vyvracet jej, a navíc často v tématech, která dříve jen zběžně prolétl, neboť se jednoduše spoléhal na to, že obsah je dvakrát ověřen.

Klasická fejková zpráva loňského podzimu vznikla tak, že nějaký ultrapravicový server typu SubjectPolitics přišel s konspirační teorií („Hillary Clintonová prodávala zbraně ISIS“ nebo „Demokraté provozovali obchod s dětskými otroky“). Zprávy se následně zmocnili teenageři z makedonského města Veles (viz box Trumpův Veles), okopírovali ji a znovu otitulkovali: JE PO VŠEM: e-maily s ISIS jsou venku & Je to horší, než jste si uměli představit!

Respektive BOMBA: Policie vtrhla ke Clintonové. Co našli, to jí ZNIČÍ ŽIVOT!

Výsledek postovali na nějaký server s vlastní doménou a následně vrhli na Facebook. Nejlepší kousky měly v USA mnohamilionovou čtenost, zvláště když je tweetoval Trumpův budoucí bezpečnostní poradce Michael Flynn (@GenFlynn Sex Crimes w Children…

MUST READ!) a výrostci inkasovali od Facebooku stovky tisíc dolarů.

Tábor Demokratické strany, která měla na kontě podstatně méně fejkových zpráv, zareagoval tím nejnešťastnějším způsobem a tento příklad by měl každého varovat. Kvůli několika prokazatelným falzům, byť mohutně sdíleným, začali nazývat „fake news“ skoro vše, co se jim nehodilo do krámu; většinou polo pravdy vytržené z kontextu a opatřené křiklavým titulkem (čili zavádějící zprávy), které jako by vyráběli dvanáctiletí školáci. U nás jsou jich plné Parlamentní listy. Pravičáci využili situace, převzali termín a začali jej pronášet co nejčastěji – ovšem jako výsměšné synonymum pro neschopnost liberálů akceptovat jiný názor. Tím se jim podařilo termín devalvovat a zároveň narušit víru, že existuje jasný rozdíl mezi pravdou a fikcí. Práci alternativních médií šlo až dosud nazývat tím, čím ve skutečnosti byla – tedy mizernou novinařinou.

Jenže výsledkem informační války je všeobecná představa, že všechno jsou jen více či méně podařené „memy“. Takto vypadá svoboda projevu ve 21. století?

Mark Zuckerberg se nejprve tvářil, že Facebook nemá s fake news nic společného (Makedonci by je po dle něj asi vyráběli i zadarmo), o sdílení rozhodují uživatelé a on nehodlá nikoho cenzurovat. Promptně reagoval satirický server The Shovel, a to titulkem: „Zuckerberg – mrtev ve 32 letech – popírá problémy s fake news“. Jenže co čert nechtěl, zrovna v půlce loňského listopadu vyšlo najevo, že se Facebook po letech dohodl s Čínou a vyvinul speciální software na filtrování zpráv nepohodlných Pekingu. A Google ve stejné době oznámil, že odstřihne výrobce fake news od příjmů z reklamy. Takže modrý bratr nezůstal stranou a poskytl vágní příslib, že proti virálním nesmyslům rovněž zasáhne. Ale udělá to doopravdy?

To poslední, co si vedení firmy přeje, je krotit vášně uživatelů, nedej bože jim něco diktovat. „Nedáváme přednost žádným zdrojům. Naším cílem je poskytovat zprávy, o nichž nám uživatel dal prostřednictvím zpětné vazby vědět, že se mu líbí,“ řekl letos v červnu Mosseri. Jinými slovy: Facebook nemůže garantovat pravdivost a má to napsané na obalu. Facebook není zpravodajský server, je to pouhý nosič inzerce.

Zároveň ovšem modrý bratr hlásá ve svých osnovách, že chce obyčejným lidem „poskytnout hlas“. A obyčejní lidé si tedy slovo berou – mimo jiné prostřednictvím falešných a zavádějících zpráv.

Každý novinář se nejpozději druhý den v práci dozví, že standardní zpráva musí v prvních několika odstavcích sdělit: CO se stalo, KDO to způsobil, KDY se to stalo a KDE to bylo. „Alternativní weby“ se žádnými standardy neřídí a smysl bytí spatřují ve vrstvení emotivních sdělení.

Většinou je vyrábějí hlavně nezaměstnaní teenageři, kteří tradiční roli médií převrátili naruby: nikoli vzdělávat čtenáře, nýbrž zrcadlit jejich temná podezření o světě. V něm není třeba odhalovat pravdu a uvádět věci do kontextu, nýbrž šířit podvody a lži. Pro zábavu, peníze nebo prostě proto, že to jde.

Facebook tu hraje roli hodného strýčka, který svými algoritmy odfiltruje nudné analýzy a zásobuje čtenáře jen krvavými sousty. Z každého čtenáře dělá za pochodu malého žraloka. Na počátku 21. století se nové éře přezdívalo informační věk. Dnes už víme, že je to stejně tak dezinformační věk.

Facebook hraje roli hodného strýčka, který svými algoritmy odfiltruje nudné analýzy a zásobuje čtenáře jen krvavými sousty.

Jak poznat lživou či zavádějící zprávu 1. Vystihuje titulek obsah? Mnoha emotivním titulkům se to nedaří. 2. Nejsou citáty mimo kontext? Přečtěte si několik vět před citací, která zaútočila na vaše city, a po ní. 3. Napadá text všeobecného nepřítele, jako třeba „pražskou kavárnu“ nebo „elity“? Máte se spolehnout na jeden faktoid (rozšířený, avšak nepravdivý údaj)? To není dobré znamení. 4. Je materiál podepsaný? Bylo autorovi více než 25 let? Jsou v něm chyby? Zaměstnává server podle vašeho odhadu editory? Výsledkem informační války je všeobecná představa, že všechno jsou jen více či méně podařené „memy“. Takto vypadá svoboda projevu ve 21. století?

Trumpův Veles

Uprostřed listopadu loňského roku učinila politická scéna v USA fascinující zjištění: asi polovina falešných či polopravdivých zpráv, které svým masovým sdílením na Facebooku pomohly Donaldu Trumpovi do čela země, pocházela z průmyslového makedonského města Veles. Za časů Jugoslávie se město jmenovalo Titov Veles, dnes mu místní říkají Trumpov Veles. Podnikatelský záměr obchodovat s Trumpovou popularitou je připisován 16letému středoškolákovi jménem Viktor, brzy jej však následovalo několik set místních mladíků, vesměs studentů technických oborů, kteří si tak měsíčně přišli na mnoho tisíc eur. Kopírovali původně americké zprávy a opatřovali je titulky, které jsou ve východní Evropě už dávno běžné, ale pro Američany znějí pořád poněkud nezvykle: „Wow! Královna Alžběta pozvala Trumpa. Tohle obrátí hru naruby“ nebo „Neuvěříte, co udělal George Soros. Z toho se až dělá špatně!“ nebo „Michelle Obamová chce, aby Američané vysolili 160 tisíc na penzi pro její mámu“. Po celý podzim plynuly miliony dolarů z reklamních zisků Facebooku do Velesu. „Jsem hrdý na nový obor podnikání,“ řekl BBC Slavco Čediev, starosta města, které do letoška zápasilo s nezaměstnaností, avšak nyní se po něm prohánějí luxusní limuzíny. Studenti západním novinářům bezostyšně tvrdili, že výrobu fake news chápou jako přípravu na budoucí povolání. Politika USA je jim lhostejná, jestli pomohli Trumpovi ke zvolení, je jim jedno: „Kdyby to nechtěli číst, tak to nečtou. My je nenutíme.“ „Na fake news se dá pořád ještě vydělat, i když ne tolik jako dříve. Vyrábí je po večerech každý, kdo má počítač,“ řekl týdeníku Euro vloni na počátku prosince jeden z novopečených „redaktorů“ s přezdívkou Ace M.

čtenářů, kteří považují Facebook za hlavní zdroj informací, není schopno rozeznat fake news, ale nedokáže to ani 70 procent čtenářů tradičních médií. Mladí čtenáři si nevedou lépe než starší.

svých čtenářů získávají alternativní weby přes Facebook. Naprostá většina fake news se šíří skrze Facebook, přes mainstreamová média jen 30 procent.

Pizzagate

Před volbami pár čtenářů WikiLeaks na alternativních webech upozornilo na e-mailovou komunikaci mezi majitelem pizzerie Comet Ping Pong ve Washingtonu DC (James Alefantis) a volebním štábem Hillary Clintonové (John Podesta). Z nevinného rozhovoru o finanční podpoře se na serveru 4chan vyvinula konspirační teorie, podle níž demokraté v pizzerii drželi dětské sexuální otroky z celého světa. Obskurní teorie se odlepila od země, když ji přetvítoval anonymní účet, který používal avatar židovsky vyhlížejícího právníka, a doplnil ji falešnou zprávou o tom, že obchod s dětským sexem potvrdil „zdroj NYPD“ (newyorské policie). Důkazy podle této fake news měly být nalezeny v laptopu někdejšího kongresmana Anthonyho Weinera. Konspirační teorie zaznamenala obrovskou popularitu na agregátním serveru Reddit – čtenáři sami začali podrobně prozkoumávat korespondenci mezi Alefantisem a Podestou (převážně o jídle) a nacházeli „důkazy“ v gastronomických položkách, které chápali jako kriminální komunikaci pomocí kódových slov. Teorie bobtnala každý den. „Snažil jsem se ji vyvrátit ze všech sil, ale bylo to jako chtít sestřelit hejno včel jedinou pistolí,“ řekl Alefantis. Nejprve dostával jen výhrůžky, v průběhu loňského listopadu však začali do pizzerie docházet neznámí lidé, aby aféru „vyšetřili“. Šestého prosince vstoupil do podniku osmadvacetiletý mladík, vystřelil několik ran z poloautomatické pušky AR-15 a začal rovněž „vyšetřovat“. Když žádné děti nenalezl, sám se vzdal policii. Jako důvod svého počínání uvedl „zpravodajství na webu“. Konspirační teorie přitom byla již řadu týdnů vyvrácená, například investigativním webem Snopes.com. „Nedáváme přednost žádným zdrojům. Naším cílem je poskytovat zprávy, o nichž nám uživatel dal prostřednictvím zpětné vazby vědět, že se mu líbí,“ řekl letos v červnu Mosseri.

50 Američanů má jako hlavní zdroj zpravodajství Facebook.