Odlehčovací komory mají bezpečnostní funkci při srážkách, kdy se kanalizace náhle zaplní dešťovou vodou. Část z ní je proto komorou přesměrována do řeky či jiného toku. V Česku jich funguje 6,5 tisíce, novela dopadne zhruba na polovinu z nich. Z pohledu legislativy se totiž v komoře mění voda srážková na vodu odpadní. A na její vypouštění bude nově potřeba povolení.
„Na odpadní vody vypouštěné z odlehčovacích komor nebylo dosud podle vodního zákona nutné mít povolení, bylo tedy možné tuto odpadní vodu vypustit bez zjišťování její kvality a množství přímo do povrchových vod. Tím dochází ke znečišťování řek a dalších vodních toků splašky z domácností, ale i odpadními vodami z průmyslu a zemědělství,“ vysvětluje Ondřej Charvát z ministerstva životního prostředí.
Jak získat povolení?
Je sice pravda, že většina tuzemských toků stále spadá do kategorie znečištěných, a snaha o změnu je tedy chvályhodná. Provozovatelé čističek však jen pár týdnů před novou povinností netuší, jak povolení získat. Ministerstvo tvrdí, že o postupu už informovalo příslušné úřady, což však provozovatelé kanalizací rozporují. „Je to velký problém. Nevíme to my, provozovatelé infrastruktury, a nevědí to ani vodoprávní úřady,“ říká Filip Wanner ze SOVAK.
Licenci by měli získat na základě různých parametrů, třeba kolik vody jimi proteče a jakými látkami je znečištěná. Komory samy o sobě však žádnými měřiči nedisponují a podle Wannera bude velmi složité je instalovat. Právě stavební úpravy si podle SOVAK vyžádají až miliardové investice.
Drahé malé vodovody. Stát je zredukuje a propojí s většími subjekty
To rozporuje ministerstvo, podle Charváta půjde jen o zanedbatelnou položku. Faktem nicméně je, že na nedávné odborné konferenci v Brně, kde se sjely stovky zástupců celého odvětví, byly komory jedním z ústředních témat. Většina z nich se přitom shodla, že přizpůsobit se novým podmínkám bude hodně nákladné.
Nová přísná pravidla přitom neplatí pro všechny. Novela z povinnosti vyjímá odlehčovací komory, které jsou součástí kanalizace, a vztahuje se pouze na ty, které jsou propojené s čističkou odpadních vod. Stokové komory přitom získaly odklad z nových povinností, podle Charváta právě kvůli minimální připravenosti a technické neproveditelnosti.
Šestiletá historie
Novela vodního zákona má za sebou poměrně komplikovanou historii, která mnohé vysvětluje a stojí za to si ji připomenout. Úředníci z ministerstva životního prostředí ji začali připravovat už v roce 2014. Původně se měla zabývat především přenastavením nejrůznějších poplatků ve vodárenství a kanalizacích. Postupně se však na vznikající normu nabalovala další a další témata, zatímco od navyšování poplatků v obavě před promítnutím do vodného a stočného začala dávat ruce pryč sociální demokracie, tehdy nejsilnější strana. Do sněmovny tak nakonec putoval návrh, který se týkal úplně něčeho jiného, než bylo původně zamýšleno.
Pak přišly volby, staří poslanci odešli a ti noví četnými pozměňováky předpis opět úplně překopali. Jedním z nich byl i návrh poslance Jana Schillera, který rozdělil komory na stokové a na ty, které jsou propojené s čističkami. Schiller, který je stejně jako ministr životního prostředí Richard Brabec členem ANO, čelil kritice, že do normy tlačí původní záměry ministerstva.
Na novele se tedy pracovalo téměř šest let, během kterých se několikrát kompletně změnil její smysl. Výsledkem je paskvil, jehož dopady nedokáže v tuto chvíli nikdo přesně odhadnout.
V českém legislativním procesu jde spíše o pravidlo než o výjimku, což potvrzuje skutečnost, že na ministerstvech životního prostředí a zemědělství už několik měsíců vzniká úplně nová novela vodního zákona, která má tentokrát reagovat především na dopady sucha. Úředníci tedy intenzivně pracují na změně zákona v době, kdy předchozí změny ještě ani nezačaly platit.
Přečtěte si také:
Mýtus o navyšování cen vody: Babiš věří na hastrmany
Voda v časech sucha aneb Konec partnerství
