V České republice se začalo pracovat na centrálním registru dlužníků – fyzických osob. Ten by měl sledovat platební morálku klientů komerčních bank. Ty by s jeho pomocí mohly získávat kvalitní informace ještě před poskytnutím úvěru nespolehlivým klientům, čímž by se měl omezit do budoucna počet půjček, které dlužníci nemohou nebo prostě nechtějí splácet. Na projektu se účastní sedm předních komerčních bank, jejichž zástupci by měli podepsat do konce dubna letošního roku smlouvu o společném postupu, která je předpokladem pro vznik tohoto regis–tru. Dohody o mlčenlivosti a společném postupu mají podepsat Česká spořitelna, Komerční banka, ČSOB, IPB, Živnostenská banka, GE Capital bank a Bank Austria Creditanstalt. V současné době se dolaďují texty těchto dohod. Na první pohled zdánlivá banalita však v sobě skrývá hned několik problémů současně. Peněžní ústavy se musí dohodnout, kdo založí společnost, která registr bude vlastnit, protože ten musí být ve vlastnictví bank. Ani o rozsahu a struktuře poskytovaných informací nepanuje dosud všeobecná shoda.
Zúčastněné banky předpokládají, že registr by měl začít fungovat ve čtvrtém kvartálu letošního roku. S pilotním provozem se počítá již během třetího kvartálu.
Možnost vytvoření vlastního registru o problémových klientech s oporou v legislativě mají banky od roku 1998, zatím ji však nevyužily. Jeho přípravou se zabývá volné sdružení právnických osob tvořené společnostmi Aspekt kilcullen, italskou CRIF a americkou Trans Union.
Myšlenka není převratná ani nová.
Tato zdánlivě revoluční, nová až převratná myšlenka, jak je často prezentována, tady již dávno byla. Dokonce nebylo třeba se obracet na zahraniční subjekty. Přišel s ní totiž již zhruba v roce 1991 vedoucí týmu odborníků z tehdejší České státní spořitelny Miloslav Pejša. Pravděpodobně pod čerstvými dojmy probíhající privatizace ji tenkrát nazval Databáze „černých klientů, tedy těch klientů, se kterými měla spořitelna kdykoli v minulosti nějaké problémy. Tuto ideu však tehdejší vedení spořitelny, podporované stanoviskem pracovníků Závodu výpočetní techniky, rázně smetlo se stolu s tvrzením, že nic takového spořitelna vlastně ani nepotřebuje. Miliardové ztráty, které tomuto ústavu způsobily špatné úvěry, však v následujících letech ukázaly, o jak drahý omyl šlo.
Registry vznikají dva.
Ač je to na první pohled nepochopitelné, registry vznikají vlastně dva. Paralelně s volným sdružením právnických osob připravuje registr dlužníků také společnost Profira. Ta by se měla stát též vlastníkem tohoto registru, který je vytvářen na všeobecném základě. Nezbývá než položit si otázku, proč tato dvojkolejnost? Odpověď je jednoduchá: konkurence. Vzhledem k tomu, že výběrové řízení fakticky neproběhlo, ten, kdo se ujme iniciativy jako první, zřejmě také zvítězí. Registr společnosti Profira je pojat podstatně šířeji než registr bankovní. Klade si za cíl shromažďovat informace nejen na bankovním základě, nýbrž také od leasingových společností, půjčoven aut, stavebních spořitelen a vůbec od všech prodejců na splátky. Toto je také trumf, který společnost Profira drží v rukou, a zajisté jí umožní, aby alespoň po nějakou dobu existovaly oba registry.
Slovo pro prodej na splátky.
Vzhledem k tomu, že podíl komerčních bank na současných úvěrech pro fyzické osoby v České republice se pohybuje v rozmezí zhruba čtrnácti až osmnácti procent, je jasné, že rozhodnutí bude záviset na market makerech tohoto trhu, kterými podle svého tržního podílu banky nejsou. Myslím si tedy, že v rozhodující fázi bude záležet na tom, ke komu se přikloní velké firmy, jako například Home credit, Škofin, Cetelem. To jsou skuteční lídři úvěrového trhu fyzických osob a jen na jejich rozhodnutí záleží, který registr budou pro svoji činnost využívat. To ve svém důsledku může dospět až k tomu, že se do registru zapojí ještě další společnosti, jiné pak mohou od nyní uzavíraných smluv v budoucnu odstoupit.
Přestože systém ještě ani nezačal fungovat, odborníky již nejvíce trápí otázka účinnosti registru. Shodnou se rozhodně v tom, že účinnost bude přímo úměrná rozsahu spravovaných informací, přičemž nesmí dojít k zahlcení systému. Někteří směle tvrdí, že existence registru by mohla v oblasti úvěrování domácností zabránit poskytnutí až 50 procent špatných úvěrů. Oceňuje se též preventivní charakter registru. Ozývají se ale i některé varovné hlasy, které se ptají, jak se spolehlivě zajistí, aby údaje v registru věrně odpovídaly skutečnosti. Jako nejzáludnější akt osobní msty totiž vidí někteří odborníci zadání dat nepohodlného člověka do registru. Speciální otázkou, kterou žádný ze systémů doposud neřeší, je evidence lidí soudně zbavených svéprávnosti, kteří této skutečnosti v minulosti, ať již sami, nebo jako nastrčené osoby, zpravidla úspěšně využili k různým podvodným jednáním. Ztráty nesly ze sta procent podvedené společnosti. Je nutno mít na zřeteli, že zbavení svéprávnosti není nikterak podchyceno v průkazech totožnosti, přičemž subjekt se může jinak jevit zcela bezproblémově. Soudní spory s těmito osobami totiž zcela postrádají smysl a jsou předem ztracené. Další otázkou, kterou rozhodně ne–lze opomíjet, je také důsledná ochrana získaných dat proti jejich zneužití nepovolanými osobami.
