Čeští podnikatelé nevyužívají právního poradenství při ochraně duševního vlastnictví
Problematika autorských a průmyslových práv se v poslední době dostává do popředí společenského zájmu. Asie v čele s Čínou produkuje stále více padělků a laikovi připadá, že vlně kopírování značkového zboží není možné zabránit. „Řešení určitě existuje. Vyžaduje však aktivní přístup a investice, což mnohé láká spolehnout se na náhodu a nechránit se,“ říká David Štros, společník advokátní kanceláře Štros & Kusák.
EURO: Nelegálním dovozům kopií značkové produkce dnes čelí téměř každý výrobce. Pokud tvrdíte, že ochrana je možná, co všichni dělají špatně?
ŠTROS: Netvrdím, že nikdo nepostupuje správně. Jen prohlašuji, že ten, kdo s křížkem po funuse pláče ministrovi zahraničí na rameni a požaduje nóty Číně, jednoduše zanedbal elementární povinnosti vlastníka ochranné známky a nepostaral se o pokrytí problémových trhů.
EURO: Myslíte si, že ochranná známka dokáže zabránit padělání zboží? Není to přílišný optimismus?
ŠTROS: Není. Výrobě jako takové samozřejmě zabránit nedokážete, to ovšem není podstatné. Důležité je to, že poměrně snadno můžete pomocí několika mechanismů uzavřít pro padělané zboží své trhy, a mnohdy je dokonce možné zamezit tomuto zboží už opustit zemi původu. Jen to chce aktivní přístup a určité investice.
EURO: Jak přesně ony mechanismy fungují?
ŠTROS: Věc má dvě roviny. Ochranná známka umožní celním orgánům hlásit přímo do dané firmy, že v některém z přístavů nebo letišť se nachází zásilka chráněného zboží. Pokud ji firma neautorizuje, celníci náklad okamžitě zadrží. Nicméně stejným mechanismem lze uzavřít i trh, z nějž padělky pocházejí. V případě Číny je to Hongkong, z něhož odchází většina čínského zboží, kde pomocí ochranné známky můžete aktivovat stejný mechanismus. Neobstojí ani argumenty o korupci, Hongkong je na tom v tomhle ohledu podstatně lépe než třeba Česká republika. Druhým rozměrem je otevření nového trhu. Bez asistence právníka, bez znalosti tamního prostředí, mechanismů kontroly průmyslových práv a bez registrací patentů nebo ochranných známek, je takový počin doslova adrenalinovým sportem. Přitom náklady na ochranu, ačkoliv se mohou zdát vysoké, dosahují pouze zlomků škod, které případný problém následně způsobí.
EURO: O jakých částkách hovoříme?
ŠTROS: Náklady na tyto služby jsou různé, liší se dle cílové země. Za ochrannou známku v České republice zaplatíte zhruba deset tisíc korun. Pokud se budeme pohybovat v měřítku Evropy, půjde o desítky tisíc, celosvětově o statisíce korun, v případě patentů o miliony. Na první pohled vypadají ceny vysoké, ovšem v optice stamilionových tržeb jde opravdu jen o zlomky. A pokud se přesto rozhodnete ušetřit, za rok dva také můžete právě ve stamilionech počítat škody. Takové případy jsou už i v Česku, pokud trochu zalovíte v paměti, jistě si nejméně na jednu kauzu tohoto typu vzpomenete.
EURO: Jak by tedy měl ten, kdo se cítí ohrožen, proti padělateli postupovat?
ŠTROS: Předně by měl investovat do kvalitního právního poradenství, jehož výstupem by po analýze situace měl být podrobný manuál, kterým by se měl výrobce řídit. Dobrá advokátní kancelář zajistí registrace známek a patentů, smlouvy s odběrateli nebo licenčními výrobci na otevíraném trhu a dokáže zpracovat i daňové dopady. My jdeme ještě dál, protože coby členové mezinárodní sítě Legal Network International dokážeme konzultovat vzniklé situace přímo s právníky z cílové země. Dobrým příkladem správného přístupu je například společnost Jablotron, jejíž výrobky se padělaly v Číně. Firma se nebála investovat do ochrany značky a vyplatilo se to. A navíc kromě běžných právních nástrojů existuje ještě určitý psychologický moment na straně padělatelů. Když se totiž rozšíří, že investujete do ochrany, a máte pár lidí, kteří dělají aktivní průzkum trhu, padělatelé si řeknou: tohle už dělat nebudeme, s tím mám jenom problémy. A vrhnou se tam, kde tyto problémy nemají. I když jsou všechny popisované kroky ve vyspělých zemích naprosto samozřejmé, v Česku stále ještě existují podnikatelé, kteří jsou schopni říct, že deset tisíc za ochrannou známku je příliš mnoho. Za týden pak přijdou a stěžují si, že mají problém s doménovým jménem, a ptají se kolik to bude stát. Je nemilé jim sdělit, že v první fázi zhruba desetinásobek, a to ještě nemají jistý výsledek.
EURO: Nedávno vešel v platnost nový autorský zákon, který vysokými poplatky za zařízení schopné reprodukce a nosiče dat dělá z nás všech a priori zloděje. Jak se vám jako právníkovi podobný přístup zákonodárců zamlouvá?
ŠTROS: Moc se mi nelíbí, jenže věc není černobílá. V České republice je hodnota duševního vlastnictví hodně podceňována a stát, který má povinnost se o práva autorů starat, musí reagovat. V situaci, kdy každý kopíruje všechno, co mu přijde pod ruku, není technicky možné vymáhat právo adresně. Rozumím tedy tomu, že stát zvolil plošné řešení. Nelíbí se mi to, ale tak trochu si za to můžeme sami.
