Známy jsou filmové příběhy, kdy se hlavní hrdina nechá dobrovolně zavřít do psychiatrické léčebny či kriminálu, aby na vlastní kůži zakusil místní neutěšené poměry. Na sklonku léta, kdy se Prahou valí davy turistů, kteří coby obětní beránci tu a tam zabočí do jednoho z restauračních zařízení, jsme se nechaly z týchž pohnutek zavřít do restaurace U černé lišky. Tento zlatý důl českého pohostinství, jehož štola má své pokračování i v sousedním hotelu, stojí na požehnaném výsluní proti kostelu svatého Mikuláše na rohu Staroměstského náměstí. Původně gotický dům pochází z poloviny 14. století, prošel však renesanční, barokní i klasicistní přestavbou. Poslední rekonstrukce se datuje do poloviny 90. let 20. století.
U lišky o Čecha rozhodně nezavadíte. Vzhledem k časné hodině je toho osudného večera v lokále prázdno, přesto nás žvýkající servírka naléhavě vybízí, abychom se od čtyřmístného stolu přesunuly k menšímu. Po nepochopitelně dlouhé výměně názorů (která se měla zopakovat i při placení s jejím kolegou) jsme se raději rozhodly riskovat mstu černé lišky a ostentativně zůstaly sedět.
Turistům se dovnitř zatím příliš nechtělo – část početné obsluhy se v tuto chvíli činila na venkovní zahrádce. V jiné roční době se však hosté zřejmě utíkají i do historického sklepení, kam zve schodiště vyzdobené replikou gotického vypodobení Adama a Evy s nápisem Vegetarian restaurant. Nahoře i dole však vládne stejný duch uhlazené středověké krčmy – dřevo kam oko dohlédne, tmavá dlažba, hnědé závěsy a sem tam obligátní suchý květ, oblast výtvarna zastupují jakési olejomalby, jež zde působí jako pěst na oko. Zatímco zkoumáme dvojici jídelních „knih“ („masitou“ a vegetariánskou) v koženkových deskách, k uším nám doléhá bušení perlíku z nedaleké kovářské výhně. Jen žádnou lišku v pytli, bedlivě studujeme fotografickou přílohu a pro začátek volíme kuřecí polévku a guacamole. Z umolousaného nápojového lístku, jímž si Hefaistos odvedle zřejmě nedávno vypodložil kovadlinu, si hodláme v myšlenkách na lososa se zeleninou a špenátové palačinky v bešamelu vybrat víno, ale při zjištění, že se rozlévá „přece z litrovek“ (obočí servírky - pochodující to reklamy na Wrigley Spearmint – se v tu chvíli vzepne do gotického oblouku), zůstáváme u piva.
První chod je tu v okamžení – podnik může být právem pyšný na promptní obsluhu, která se svou rychlostí očividně snaží dohnat to, co by na talířích mohlo scházet. Na jednom z nich tu před námi leží malá skleněná miska s hladkou zelenou hmotou, která nemá s čerstvým avokádem želbohu nic společného (vkrádá se silné podezření, že pochází z konzervy), paprskovitě obložená proužky cukety, paprik, řapíkatého celeru, mrkve a květáku. Nádobí a prezentace à la školní jídelna, do níž pronikly prvky zdravé životosprávy. Teskníme po vůni a chuti koriandru a citronu a utěšujeme se tím, že syrová zelenina prospívá zdraví.
Již první pohled na kuřecí polévku, servírovanou v banální, téměř bufetové misce, nás naplňuje mírnými obavami. Nelze jí upřít správnou teplotu, i vývar je celkem silný, ale nemůžeme se zbavit dojmu, že si strávník za 75 korun zaslouží něco lepšího než profláknutou mochovskou mraženou zeleninu. S tou tedy kuchař nešetřil…
Ještě jsme se s předkrmem nestačily rozloučit, když si na stůl nekompromisně razí cestu druhý chod. Obsluha není na podobné loudání zřejmě zvyklá. Grilovaného lososa je sice třeba poněkud dosolit, avšak jeho chuť v kombinaci s údajně lanýžovou omáčkou a malou zeleninovou oblohou, sestávající z mírně převařené brokolice, takřka syrových fazolek, baby karotky, listu kadeřavého salátu a poněkud repetitivního květáku je v zásadě standartní.
Špenátové palačinky se rozhodně vyjímaly lépe nafotografované v jídelním lístku než na talíři. Tři oblohyprosté, skromné závitky, plněné zřejmě jen rozmraženým listovým špenátem a zalité velkorysou dávkou docela zajímavě ochucené sýrové omáčky sice neurazily, ale ani nenadchly. Navíc méně těsta by pokrmu jistě jen prospělo.
Po opětovném nahlédnutí do jídelního lístku se rozplynula i naše iluze o originálním dezertu, a tak jsme od něj raději upustily.
Celý „zážitek“ sečten a podtržen se rovnal 885 Kč, což vzhledem k předvedené kvalitě jídla i chování personálu považujeme za značně přemrštěné. Ale nakonec dobře nám tak – hra na turisty v Praze prostě něco stojí… Nezbývá než doufat, že tuhle kmotru lišku někdo brzy přechytračí.
Černá liška
Adresa: Mikulášská 2, Praha 1
Tel.: 224232250, www.cernaliska.cz
Otevírací doba: 11-22
Počet míst: 26 přízemí, 30 sklep, zahrádka 50
Druh kuchyně: mezinárodní s vegetariánskou nabídkou
Platební karty: všechny
Jazyková vybavenost personálu: angličtina, němčina
Země původu nabízených vín: ČR, Francie, Itálie
Hodnocení restaurace:
Atmosféra, pohodlí, estetika 8 bodů z 10
Prostírání 8 bodů z 10
Úroveň jídelního a nápojového lístku 7 bodů z 10
Chování personálu 5 bodů z 10
Kvalita jídla a nápojů 13 bodů z 20
Celkem 41 bodů z 60
Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.
Výběr z jídelního lístku:
Kachní prsíčka s omáčkou z levandulového medu 310 Kč
Avokádový krém Guacamole s čerstvou zeleninou 125 Kč
Kuře s mozzarellou 250 Kč
Vepřová panenka na rozmarýnu 285 Kč
Jablečný závin s vanilkovou omáčkou nebo zmrzlinou 85 Kč
Palačinky s meruňkami a vanilkovou zmrzlinou 90 Kč
Výběr z vinného lístku:
Müller Thurgau 0,2 l 69 Kč
Rulandské šedé 0,75 l 330 Kč
Chenet 330 Kč
Chablis 680 Kč
Frankovka 175 Kč
Frankovka pozdní sběr 330 Kč
Chianti 550 Kč
