Od smrti zakladatele značky Bose uplynulo sedm let. Malé výročí, spojené však s velkým jménem. Bose vnesl v šedesátých letech minulého století do světa audiotechniky zcela nový pohled. Pohled, jehož cílem nebyl samotný profit z podnikání, ale především vývoj a touha dělat věci lépe než dosud. „Vždy sněte jen o věcech, které jsou lepší než ty současné, a přemýšlejte o způsobech, jak jich docílit či dosáhnout,“ zněla mantra oblíbeného profesora na Massachusettském technologickém institutu (MIT).
Amar Bose se narodil 2. listopadu 1929 ve Filadelfii. Se silně orientálním vzhledem, který zdědil po indickém otci, to tehdy neměl v tomto městě snadné. Sám uvedl, že „ve městě neexistovala restaurace, kde by ho obsloužili“. Možná právě tyto zážitky však formovaly jeho pozdější přístup – tedy že důležitější než cokoli jiného je vlastní zkušenost. Lidská zkušenost. I proto dodnes u výrobků Bose nenajdete technické parametry jako výkon či frekvenční rozsah, protože jsou optikou firmy a jejího zakladatele prostě zbytečné. Důležitější je zážitek samotný.
Mnozí za to Boseho kritizují, funkčnost receptu zvukového alchymisty však opakovaně potvrzují recenze i těch nejnáročnějších hi-tech magazínů.
A není divu, protože v té nejvytříbenější kategorii audiotechniky Bose také začínal, než si později uvědomil, že na velikosti vlastně vůbec nezáleží. Čím více zabředával do tajů psychoakustiky, tedy vědy zabývající se reálným vnímáním zvuků člověkem, tím více bořil obecné představy o nepřekročitelných fyzikálních zákonech.
Odrazy nad výkon
Podnikat se Bose rozhodl v roce 1964 za pomoci takzvaných andělských investorů. Mezi ně patřil i profesor a Boseho mentor na MIT Lee Yuk-Wing. Boseho popíchla negativní zkušenost s tehdy vychvalovanou aparaturou, která mu však v domácím prostředí ani zdaleka nedokázala zprostředkovat takový zážitek jako živý koncert. Rozhodl se to změnit a následný výzkum jej přivedl k poznatku, že stejně jako v reálném světě se zvuk ke člověku dostává až po několika odrazech od překážek a on pro ten pravý zážitek musí docílit téhož.
Počátky byly velmi rozpačité a první reproduktor, označený jako 2201, se na trhu neuchytil. Tento sférický exot v podobě osminy koule s celkem 22 měniči, který vznikl po dvanáctiletém vývoji pod střechou MIT, byl sice audiofily vyzdvihován do nebes pro svůj realistický přednes, na trhu se však neuchytil. Jedním z důvodu byla i na tehdejší poměry velmi vysoká cena. „Měli jsme skvělý produkt, každý ho miloval, ale nikdo ho nekupoval,“ shrnul tehdejší realitu Sherwin Greenblatt, Boseho student a fakticky první zaměstnanec nově založené Bose Corporation, který se následně v letech 1985 až 2001 ujal vedení společnosti.
V roce 1967 tak firma dospěla do kritického bodu. Amar Bose, přesvědčený, že člověk nemůže nikdy nic udělat lépe, dokud to neudělá jinak, se tehdy rozhodl vše vzít do vlastních rukou. Spolupracovníci ho následně týdny neviděli. Už tehdy přitom Bose věděl, že s filozofií dělat věci jinak má mnoho lidí vnitřní problém. „Že je to ‚jiné‘, je děsí. A je pravdou, že je sakra hazard dělat věci jinak. Tady přichází na řadu kuráž,“ vysvětlil později v jednom z rozhovorů.
Výsledkem toho všeho byl v roce 1968 uvedený model 901. Veleúspěšná reprosoustava, která firmě vydobyla celosvětové renomé a na niž recenzenti pěli chvalozpěvy.
Na velikosti nezáleží
Elektronika Boseho zajímala odmala.
Když se doma rozbil elektrický vláček, ale na nový nebyly peníze, „koupil jsem si šroubovák a ten vláček prostě spravil.
Od té doby jsem byl opravami fascinován,“ přiznal v dokumentu The Gift (Dar). Už ve třinácti letech, během druhé světové války, dokázal opravovat i tehdy velmi populární rádia, díky čemuž uměl rodině pár dolarů přivydělat. V této činnosti pak pokračoval i během studií na univerzitě.
„Otevřel si servis rádií, ve městě si vydobyl slušné renomé,“ poodhalil jeho syn Vanu.
Ovšem ač to zní jako klasický příběh malého „podnikavce“, který díky své píli dospěl ke snovému bohatství, u Amara Boseho tomu tak nikdy nebylo. Bohatství bylo pro doktora Boseho až vedlejším efektem jeho posedlosti po dokonalém zvuku. Primární pro něj byla touha inovovat, vylepšovat. Vše, co vydělal, vrážel zpět do výzkumu a vývoje, což mnozí považují za pilíř úspěchu jeho korporace, která je tak držitelem mnoha důležitých patentů, bez nichž se jiní výrobci audiotechniky dodnes neobejdou. I díky licenčním poplatkům z nich plynoucích se tak z Amara Boseho stal miliardář.
Ten opravdový sen se však podle mínění dlouholetých spolupracovníku Bosemu splnil krátce předtím, než ve svých 83 letech 12. července 2013 navždy odešel. Vědom si, že lidská zkušenost je pro reproduktory tím nejlepším měřítkem, považoval velikost samotného reproduktoru jen za další z mnoha parametrů. Zatímco tak jeho první produkt vážil několik kilogramů a chlubil se 22 reproduktory, ten, na nějž by byl prý nejvíc hrdý, má jen několik set gramů, tři reproduktory a jde strčit do kapsy. „Tohle je sen doktora Boseho v praxi,“ okomentoval vývojář Bose Corporation Roman Litovsky hutný zvuk malého přenosného bluetooth reproduktoru.
Nevídaný akt
Že touha věci vylepšovat je silnější než touha po zisku, Amar Bose dokázal činem v moderních dějinách nevídaným. Ve snaze zachovat filozofii společnosti založenou především na aktivním výzkumu a vývoji a přinášení nových poznatků se rozhodl darovat majoritní podíl v Bose Corporation své alma mater. „Zprvu jsem jen zakoktala své neskonalé díky a následně se zeptala, co si podle něj má MIT s těmito zdroji počít. On jen řekl: ‚Cokoli, co je podle vás nejlepší‘,“ popsala tehdejší schůzku s Amarem Bosem prezidentka MIT Susan Hockfieldová.
Netradiční Boseho krok se navíc ukázal jako geniální tah. Byl to nejen dar univerzitě, která má díky cenným patentům o starost méně se svým financováním, ale také jeho zaměstnancům, kterým zajistil klid od možných tlaků akcionářů na vyšší profit za cenu ústupků v kvalitě. „Krása toho je, že dál rosteme, generujeme větší zisk, a tím také odvádíme větší částky na podporu vzdělávání a výzkumu. Dar doktora Boseho znamená, že firma navždy zůstane v soukromých rukou.
Že se dál můžeme plně soustředit jen na zákazníka, ne na držitele akcií či někoho jiného,“ řekl současný CEO Bose Corporation Phil Hess.
Život Amara Boseho zkrátka plně odpovídá myšlence francouzského teologa Alberta Schweitzera, kterou tak rád s odkazem na nutnost bořit zažité konvence a objevovat nové věci citoval: „Špatné není, že člověk umírá, ale když něco umírá uvnitř člověka, zatímco žije.“
Bose Corporation ? výrobce spotřební elektroniky, zejména reproduktorů, sluchátek, ale i profesionálních aparatur či auto hi-fi? založena Amarem Bosem v roce 1964 ve Filadelfii ? p o celém světě zaměstnává přes 9000 lidí ? v roce 2019 dosáhla příjmů ve výši čtyř miliard USD ? v roce 2011 majoritní podíl firmy získal MIT Už ve třinácti letech, během druhé světové války, dokázal opravovat i tehdy velmi populární rádia, díky čemuž uměl rodině pár dolarů přivydělat.
Bose jako učitel Amar Bose patřil na MIT mezi velmi pilné studenty a premianty. Při studiích exceloval natolik, že krátce po absolvování dostal nabídku pokračovat na této věhlasné univerzitě jako učitel. To však Bose odmítl s tím, že se chce plně věnovat výzkumu a vývoji. Jeho tehdejší „nikdy“ však brzy vzalo zasvé a později se stal jedním z nejoblíbenějších profesorů na škole. I v tomto jeho rozhodnutí se projevila mantra „dělat věci lépe“. „Nikdy jsem si nemyslel, že by mě snad učení mohlo bavit. Pak jsem ale zjistil, že klíčové je, ať už děláte jakoukoli práci, zeptejte se sami sebe, jak ji můžete dělat ještě lépe, lépe než předtím,“ vysvětlil Bose svým studentům, proč změnil na učení názor. Sám se pak zamiloval do jejich mentoringu a jeho hodiny jsou dodnes na MIT legendární. Se studenty si dokázal vybudovat silné osobní pouto. Potlačení šumu Bose stál rovněž u zpopularizování technologie potlačení šumu, kterou dnes využívá celá škála produktů. Na tuto myšlenku přišel v roce 1978 během letu z Evropy do USA, když mu poslech hudby narušoval hluk motorů. Základní principy technologie Active Noise Cancelling přenesl na papír ještě před dosednutím na plochu v Bostonu a jejímu vývoji následně firma věnovala dalších 15 let. Řada lidí, včetně Boseho spolupracovníků, to přitom označovala za naprostou ztrátu času.
Měli jsme skvělý produkt, každý ho miloval, ale nikdo ho nekupoval.
O autorovi| michal Hron, hron@mf.cz
ČLÁNKY DO MAILU