Bývalý liberecký primátor Jan Korytář se pasoval do role čističe tamních politických poměrů. Nyní musí sám vysvětlovat
Okolo Jana Korytáře se v poslední době vyrojilo několik historek zpochybňujících jeho důvěryhodnost. > Buď bývalý starosta Liberce stále někomu z mocných spoluobčanů leží v žaludku, anebo opravdu nemá čistý štít. Přičiňuje se o to částečně sám. Jeho sdružení Čmelák požaduje dotaci, z níž by mělo jít Korytářovi a jeho přítelkyni Martině Burešové do kapsy 1,6 milionu.
Veletoče se Čmelákem
Když se vloni v únoru na zastupitelstvu severočeské metropole hlasovalo o Integrovaném plánu rozvoje města, Jan Korytář neoznámil, že na seznamu je i žádost jeho občanského sdružení Čmelák. To požádalo o devatenáctimilionovou evropskou dotaci na projekt Centrum pro přírodu. Problém ale nebyl jenom ve střetu zájmů, který Korytář vysvětluje jako svoji formální chybu a za nějž dostal na podzim pokutu. Zmiňované centrum má totiž vyrůst na místě polorozpadlého domu v liberecké čtvrti Starý Harcov, který vlastní Korytář se svou družkou Martinou Burešovou. Její sdružení Krajina a zahrada je navíc partnerem projektu. Týdeník Euro zjistil, že finanční rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou pozemku činí více než milion korun.
Když v roce 2001 Korytář s Burešovou pozemek o výměře zhruba 8000 metrů čtverečních s domem kupovali, zaplatili za něj 600 tisíc korun. V rámci projektu Centrum pro přírodu ale jeho část o velikosti 5000 metrů čtverečních, dnes už s ruinou domu, hodlají prodat za 1,6 milionu. Korytář se snaží předkládat argumenty, že investovali výrazně víc než oněch 600 tisíc. „Šest set tisíc korun jsme zaplatili původnímu majiteli. K tomu je třeba připočítat navýšení o inflaci mezi lety 2001 až 2012 podle Českého statistického úřadu. Pokud se prodej uskuteční pravděpodobně až na konci roku 2012, tedy navýšení o 200 tisíc korun. K tomu zaplacené úroky ze stavebního spoření – smlouvy a účty již nemám, počítám cca pět procent z částky 500 tisíc korun po dobu zhruba sedmi let, to je zhruba 150 tisíc korun,“ vypočítává. Podle něj to dává dohromady částku 950 tisíc korun.
Jenže tím Korytářovy výpočty nekončí. „K tomu můžete jako náklad připočíst to, že jsme kvůli této investici od té doby bydleli v bytě v pronájmu, kde čisté náklady na nájem bez spotřeb energií jako odměna pronajímateli činily ročně cca 50 tisíc korun. To je dalších zhruba 500 tisíc korun, které jsme vydali a nemuseli, pokud bychom ten pozemek nedrželi právě pro tento účel a koupili za ty peníze v té době vlastní byt,“ obhajuje se bývalý starosta Liberce. Když ke svým výpočtům přidá ještě sto tisíc korun na údržbu pozemku, který příliš udržovaný nevypadá, a daň z nemovitosti za deset let, vyčísluje celkovou sumu na 1,55 milionu korun.
„Jako politik se snažím nic neskrývat, vysvětluji vše, z čeho jsem obviňován. Tak doufám, že se mi podařilo ukázat, že se u tohoto projektu nejedná o žádný tunel ani malou domů, ale o jediný reálný způsob, jak naše sdružení může získat vlastní zázemí pro své aktivity. Máme třicet zaměstnanců, 500 členů, 60 hektarů vlastních pozemků, ročně děláme programy pro tisíce dětí, žáků, studentů a dobrovolníků, ale jsme stále v pronájmu,“ vysvětluje Korytář.
Realitní operace přesto budí silné podezření, že si na ní Korytář se svou družkou hodlají přivydělat na úkor sdružení, respektive evropských dotací. „Jedná se o podlouhlý, svažitý pozemek podél potoka, přístupný z veřejné komunikace. Na pozemku je zbořeniště, které výrazně snižuje jeho hodnotu,“ tvrdí odbornice na liberecké reality Jana Kristiánová. Na žádost týdeníku Euro navíc učinila takzvaný odhad obvyklé ceny pozemku, a ta podle ní činí 1,068 milionu korun.
Otevřená cesta
Jan Korytář si zkrátka cení vysoko. Během vzniku tohoto článku totiž prodal svoji polovinu pozemku přítelkyni Martině Burešové za 1,2 milionu korun. Jestliže lze brát odhad Jany Kristiánové za důvěryhodný, tak Burešovou pěkně natáhl. „Jedná se o převod mého podílu na přítelkyni - mezi dvěma soukromými osobami, nejedná se o státní, městský ani jiným způsobem veřejný majetek. Prodal jsem ho, protože jsme se tak dohodli po deseti letech spoluvlastnictví,“ vysvětluje Korytář. Pokud se prý projekt Čmeláka ať už z jakéhokoliv důvodu neuskuteční, Burešová bude mít alespoň otevřenou cestu k jeho prodeji prostřednictvím realitní kanceláře. Cena byla podle něj stanovena po vzájemné dohodě na základě znalosti pozemku a obvyklých cen v Liberci, odhad by měl být zpracován pro potřebu zaplacení daně z převodu nemovitostí letos na jaře.
Možná ale existuje důvod, proč by Burešová měla platit za pozemek více. Cena totiž výrazně v dohledné době stoupne poté, co město přistoupí ke změně územního plánu a na pozemku budou moci vyrůst nové stavby. I po případném prodeji části nemovitosti občanskému sdružení by totiž Korytářově družce zůstalo bokem zhruba 3000 metrů čtverečních na dvě stavební parcely.
Korytář střet zájmů při hlasování o změně územního plánu odmítá. „Podívejte se, prosím, do hlasování zastupitelstva, které probíhalo v lednu a týkalo se územního plánu. Pokud se nepletu, a myslím, že ne, tak pro pokyny, které by se týkaly tohoto pozemku, jsem nehlasoval. Buď jsem byl proti, nebo se zdržel. Co se týče těch krásných dvou domů, možná to z různých důvodů bude jen jeden dům, ale i kdyby to byly dva - byl někde poškozen veřejný zájem či veřejné rozpočty? Získal jsem tyto pozemky za netržní či nesolidní cenu způsobem, který by negativně ovlivnil nějaké veřejné rozpočty či veřejný zájem? Ovlivňoval jsem jakýmkoli způsobem přípravu nového územního plánu ve svůj prospěch? Myslím, že ne,“ namítá Korytář.
Týdeníku Euro nicméně není jasné, proč se liberecký politik snažil složitě vypočítávat náklady na správu pozemku ve Starém Harcově za uplynulých jedenáct let, které mu mají být zaplaceny (respektive nyní již nové majitelce Martině Burešové) z dotací poskytnutých jeho sdružení Čmelák. „Cena pozemků, na kterých se stavět dá, se v této lokalitě pohybuje okolo 1200 až 1500 korun za metr čtvereční,“ řekl týdeníku Euro makléř Jan Zedníček z liberecké společnosti Prof Reality. Burešová tedy může za oněch 3000 metrů inkasovat kolem čtyř milionů korun, které jí bohatě splatí veškeré náklady vyčíslené Janem Korytářem.
Jak obejít podmínky dražby
Jan Korytář nevlastní jen zmiňovaný pozemek s ruinou domu ve Starém Harcově. V roce 2008 si také pořídil nemovitost ve vyhledávané lokalitě Horní Maxov asi dvacet kilometrů od Liberce. „Tyto pozemky jsem kupoval v dražbě od Pozemkového fondu pro naše sdružení Čmelák. Důvod koupě byla podmáčená louka s výskytem chráněných orchidejí a vachty,“ tvrdí Korytář. Důvod, proč pozemek nekoupilo jeho sdružení Čmelák, byl prý ten, že dražby se mohly zúčastnit jen fyzické osoby. „Proto jsme se domluvili, že si vezmu od sdružení na koupi pozemků půjčku. Protože se podařilo dražbu vyhrát, byly pozemky obratem pronajaty za korunu ročně sdružení, které na ně má předkupní právo, ale až jako druhé v pořadí za Pozemkovým fondem. Když jsem se v roce 2008 na fondu ptal na možnost převodu na Čmeláka, bylo mi sděleno, že to nejprve musím nabídnout fondu s tím, že když o to projeví zájem, tak už z toho nemůžu couvnout. To jsme nechtěli riskovat, proto je dosud pozemek psán na mě a já dlužím sdružení částku zhruba 150 tisíc korun, které nás stál,“ pokračuje Korytář.
Další nemovitost si Korytář s Burešovou pořídili v dubnu roku 2007 ve vyhledávané rekreační oblasti Liberecka – ve Zdislavě. Pozemek s hospodářskou usedlostí podle něj stál celkově 1,1 milionu korun. Sto tisíc si Korytář půjčil od svého otce, půl milionu poskytla v rámci hypotéky Česká spořitelna, 220 tisíc kryl úvěr z ČSOB, který si vzala přítelkyně a zbylých 280 tisíc šlo ze stavebního spoření Korytáře. „V současné době zde probíhá územní řízení k záměru přestavby zemědělského objektu na rodinný dům,“ říká Korytář.
Na otázku, zda peníze, které získá prodejem půlky nemovitosti v Harcově, mají být investovány do výstavby rodinného domu ve Zdislavě, připouští, že možná ano. „Pokud se ptáte, na co ty peníze použiji, tak na různé věci, Zdislava může být jednou z nich, ale další možnosti jsou splacení některých úvěrů a půjček a použití části peněz do mé další politické práce. Navíc mám tři děti a po mnoha letech potřebu jisté finanční rezervy,“ dodává Korytář.
