Transgas by měl být prodán současně se slovenským koncernem SPP
Do podzimu letošního roku se státní podnik Transgas přetransformuje na akciovou společnost a do poloviny příštího roku vláda prodá 49 procent akcií, a to nejspíše tak, že 33,5 procenta získají strategičtí investoři a šestnáct procent se nabídne na kapitálových trzích. Dis–tribuční společnosti (REAS) by se měly zahraničním investorům a Transgasu nabízet na podzim roku 2001. Vyplývá to z materiálů, které má týdeník EURO k dispozici. Poradenská společnost Deloitte & Touche (D&T) připravila užší výběr variant. Ten obsahuje tři základní scénáře, které by měly odpovídat dikci tolerančního patentu mezi ČSSD a ODS, který říká, že k privatizaci má dojít bez dalšího postátnění. „Vzhledem k nejednoznačnosti právního výkladu pojmu postátnění, uvedeného v opoziční smlouvě, byly varianty doplněny o podvarianty. Ty byly vytvořeny za předpokladu, že vlastnictví dis–tribučních společností akciovou společností Transgas, jejíž akcie vlastní stát, nebude považováno za postátnění, stojí v materiálu. Transgas soutěží o nákup REAS. Tato varianta předpokládá oddělenou privatizaci. Nejprve by bylo prodáno 49 procent akcií Transgasu jednomu nebo několika investorům. Následně by se privatizovaly REAS za účasti Transgasu, který by se mohl ucházet o tyto firmy jako kterýkoliv jiný investor. Podvarianta k tomuto scénáři spočívá v tom, že nejdříve vznikne akciová společnost Transgas, pak by se za její účasti a dalších investorů privatizovaly REAS a nakonec by bylo prodáno 49 procent akcií Transgasu jednomu či více strategickým investorům. D&T, jejíž doporučení u většiny úředníků ministerstva průmyslu a ministerstva financí doposud vždy získala značnou podporu, tvrdí, že tato varianta přinese stabilitu plynárenství, ovšem za předpokladu, že Transgas získá vliv alespoň v části osmi REAS. Varianta však neodstraní úplně nepříznivý vliv takzvaných TOP kontraktů Transgasu na dovoz plynu z Ruska a z Norska. Jinými slovy, čím více distribuček Transgas získá, tím méně starostí bude mít s odbytem dlouhodobě nasmlouvaného plynu na bázi „ber, nebo plať . Negativní vliv na předpokládaný výnos z privatizace podle D&T bude mít neúplné pokrytí TOP kontraktů. Transgas koupí REAS. Další varianta počítá s tím, že by Transgas po své transformaci na akciovou společnost nejprve koupil od státu opci na nákup státních podílů v REAS. Opce by se realizovala až po privatizaci 49 procent Transgasu jednomu či více strategickým investorům. Podvarianta spočívá v tom, že jakmile se Transgas transformuje, koupí od státu majoritní podíly v REAS, a až poté bude nabízeno 49 procent jeho akcií strategickým investorům. D&T předpokládá, že tato varianta bude příznivá pro stabilitu plynárenství a odstraní nepříznivý vliv uzavřených dlouhodobých TOP kontraktů. Právě úplné pokrytí těchto smluv na dovoz plynu by mělo mít pozitivní vliv i na předpokládaný výnos z privatizace. Odkup majority v distribučních firmách by podle informací týdeníku EURO stál kolem dvanácti miliard korun. Vázaný prodej Transgasu a REAS. Třetí varianta předpokládá, že s každým majoritním balíkem v distribučních podnicích investor koupí určitý počet akcií přetransformovaného Transgasu. Podobný scénář je navržen i v případě privatizace společnosti ČEZ a distribučních firem elektřiny (viz strana 24). Firma D&T tuto variantu vyhodnotila jako nejhorší pro české plynárenství, protože by jeho stabilitu „negativně ovlivnila neexistence strategického investora pro Transgas“ , a právě tento fakt by výrazně snížil konkurenceschopnost Transgasu. Dá se předpokládat, že tato varianta by negativně ovlivnila také úroveň služeb a konečné ceny pro spotřebitele. Spolu se Slováky. Náměstek ministra financí Jan Mládek, který odpovídá za privatizaci, uvedl (HN, 31. 3. 2000), že největšími favority pro Transgas jsou Gaz–prom a Ruhrgas. Do hry by však mohly vstoupit i norský Statoil a Gaz de France. Různé odhady uvádějí, že tržní cena Transgasu se pohybuje od 76 do 127 miliard korun, ale budoucí hodnota bude záviset na mnoha okolnostech: na makroekonomickém vývoji, zda bude jeho součástí většina REAS, či na regulačním a legislativním prostředí i – paradoxně – na vývoji na Slovensku. Washingtonský ekonom a šéf firmy PlanEcon Jan Vaňous, který hodnotu Transgasu odhaduje na 70 miliard, prohlásil, že se tato cena může snížit, nebude–li privatizován současně s mnohem větším slovenským protějškem, SPP. „Pokud se obě operace neudělají souběžně, tak se Transgas prodá za cenu firmy, která transportuje plyn, řekl Vaňous. Slovenský vicepremiér Ivan Mikloš minulý týden opět hovořil o prodeji 49 procent akcií nejziskovějšího slovenského podniku (loni přes dvanáct miliard slovenských korun). Návrh způsobu privatizace SPP má projednat Dzurindův kabinet do 15. května. České plynárenství na rozdělení federálního tranzitního systému již jednou prodělalo, když po rozdělení republiky nebyla politická vůle, aby Tranzitní plynovod byl i nadále společným podnikem. Po rozpadu státu každý kubík plynu pro českou stranu rázem podražil o 18 haléřů, neboť musela Slovákům zaplatit za přepravu. Výnosy z přepravy plynu směrem do jižní Evropy rovněž zůstaly na Slovensku. Kdyby byl SPP prodán dříve, výběr partnerů pro Transgas by byl pravděpodobně omezen a opadlo by i nad–šení některých z nich. Proto většina odborníků tvrdí, že je v zájmu české vlády, aby koordinovala s Bratislavou prodej plynárenství (materiál D&T o této strategii vůbec nemluví). Jinak plán Miloše Zemana o celkovém příjmu z privatizace ve výši 500 miliard korun nebude splněn.
