Výsledkem je zbytečné plýtvání penězi firem a zpomalený vývoj nových výrobků
„Člověk má právo používat nůž ke krájení masa a vidličku k jeho držení; může mu majitel patentu upřít právo kombinovat jejich používání ke stejnému účelu?“ – Thomas Jefferson
Pro KSR International to byla potenciálně velká zakázka. Koncern General Motors chtěl, aby pro jeho dodávky a sportovní užitkové vozy značek Chevrolet a GMC produkoval kanadský výrobce automobilových dílů plynové pedály. Nešlo však o jen tak ledajaké pedály. Společnost GM potřebovala pedály nastavitelné, s nimiž by bylo možné pohybovat podle výšky řidiče. A navíc požadovala, aby vysílaly elektronický signál místo použití mechanického kabelu ke změně rychlosti motoru.
Oba prvky se v automobilovém průmyslu používají mnoho let, a tak se firma KSR pustila do jejich kombinování. Ne tak rychle, napsal však ve varovném dopise z března 2001 konkurenční podnik Teleflex z pensylvánského Limericku, který se doslechl o jednáních mezi KSR a GM. Teleflex tvrdil, že jeho patent zahrnuje všechny kombinace nastavitelného pedálu s elektronickým čidlem a že kdyby je vyráběl někdo jiný, porušoval by jeho práva. V dopise stálo, že pokud by KSR chtěla pokračovat v práci, musí Teleflexu zaplatit licenční poplatek. Firma KSR požadavek odmítla, uzavřela obchod s General Motors a zásobuje ji dodnes.
Jenže Teleflex podal na KSR žalobu a obě firmy dosud vedou soudní spor. Obhajoba KSR je prostá: americký zákon neumožňuje udělování patentů na vynálezy, které jsou „samozřejmé“. KSR v soudních zápisech tvrdí, že by nic nemohlo být samozřejmějšího než kombinace „již existujících součástek“, které plní „přesně stejnou funkci“, pro kterou byly původně zkonstruovány. KSR v zásadě argumentuje tím, že Teleflex si klidně mohl dát patentovat kombinaci ledničky s žárovkou. Obhájce Teleflexu Rodger D. Young namítá: „To, že existuje přístroj A a přístroj B, ještě neznamená, že je… samozřejmé, že by měly být dány dohromady.“
Zájem nejvyšší.
Firma KSR požádala o vyjádření Nejvyšší soud USA. Pokud se soud vyjádří, spor o plynový pedál se stane součástí soupisu soudních případů, který je v této době neobyčejně bohatý na patentové kauzy a v úhrnu by mohl přinést rozsáhlou úpravu současného práva. Soudci se o oblast patentů tak intenzivně nezajímali od roku 1965.
Jak určit, zda je nějaký vynález „samozřejmý“, je v patentových kruzích jednou ze nejdůležitějších a nejspornějších otázek. Kritikové uvádějí, že v posledních dvaceti letech se překážka úspěchu ve zkoušce samozřejmosti stále zmenšovala, takže jsou Spojené státy nyní zaplaveny spoustou nesmyslných patentů. Některé jsou prostě jen hloupé, jako patent na „metodu pro výcvik a zábavu koček“ (v zásadě jde o škádlení laserovým ukazovátkem), nebo patent na „zvířecí hračku, kterou si pes může nést v tlamě“ (což nejenže podezřele připomíná klacek, ale v patentových výkresech také jako klacek vypadá).
Mnoho lidí si však uvědomuje vážnou hrozbu. Seskupení firem jako Microsoft, Cisco Systems, VF, Hallmark Cards a Fortune Brands poslalo společné stručné prohlášení ke kauze KSR, v němž požádalo nejvyšší soud, aby zjednal nápravu. Dvě desítky profesorů z oboru práva duševního vlastnictví sestavily podobné prohlášení. Stojí v něm, že udělování přehnaného množství patentů „vytváří zbytečnou přítěž pro inovaci“, protože nutí firmy, aby své výrobky předělávaly, platily licenční poplatky za technologii, jež by měla být bezplatná, a dokonce určité části výzkumu zcela brání.
Neexistují známky toho, že by se tento trend měl změnit. V roce 2004 vydal Americký úřad pro patenty a ochranné známky (PTO) 181 tisíc patentů oproti 99 tisícům v roce 1990. Ročně přitom dostává zhruba 400 tisíc nových žádostí. Kdyby úřad dnes zavřel krám, potřeboval by na zpracování nevyřízených žádostí dva roky.
Jedním z důvodů exploze je přirozená tendence, že patenty sledují obecné ekonomické a technické trendy. Stejně jako se na počátku 20. století ve velkém měřítku patentovaly chemikálie, v posledních dvou desetiletích je v kurzu počítačový software, obchodní metody a geny. Tuto expanzi často doprovází polemika. Kritici mimo jiné uvádějí, že mnoho patentů na obchodní metody, na postupy, jimiž se provádějí operace, často představují spojení letitých praktik s počítačem nebo internetem.
V článku, který vyšel minulý měsíc v americkém právnickém listu The National Law Journal, se newyorský advokát Barry Schindler vyjádřil k současné mentalitě, kdy lidé patentují vše, co vidí. V souvislosti s nedávným nálezem správní rady patentového úřadu, kde se pravilo, že patenty na metody ani nemusejí využívat technologii, poradil společnostem, aby se teď „snažily získat americká patentová práva na jakoukoliv specifickou obchodní metodu zahrnující každou myslitelnou obchodní operaci, jako jsou metody fakturování zákazníkům, náboru zaměstnanců, prodeje výrobků nebo služby… nebo jen získávání finančních prostředků.“
Takové praktiky komplikují každodenní život řadě podniků. Firmám působícím v prostředí zahlceném patenty neustále hrozí, že zaškobrtnou o duševní vlastnictví někoho jiného. Microsoft se v současnosti hájí v 35 až 40 souběžných soudních sporech o porušení práv a Cisco Systems čelí sedmi obviněním. Samo o sobě to znamená, že něco není v pořádku, jak uvádí Robert Barr, který byl od ledna 2000 do loňského července hlavním právním zástupcem společnosti Cisco v oblasti patentů.
Barr, jenž nyní vyučuje na právnické fakultě Kalifornské univerzity v Berkeley, říká, že až moc snadno technici bezděčně porušují patentová práva, když jen dělají svou normální práci. „To přece není smyslem práva,“ prohlašuje, „Neměly by existovat patenty na věci, které lidi prostě běžně vymyslí.“ Barr dodává, že „zkouška samozřejmosti by měla těmto věcem udělat přítrž“.
Obranné patentování.
Podnikatelská rozhodnutí, k nimž dávají popud soudní spory, mohou znamenat plýtvání zdroji a penězi. Totéž platí o jiné strategii známé jako defenzivní patentování. Aby společnosti zamezily tomu, že o nich jiní budou tvrdit, že porušily jejich práva, rozšiřují svá vlastní patentová portfolia. Počet patentů, které Cisco získává, vzrostl ročně z několika set zhruba na tisícovku. „Většina těchto aktivit má zajistit, že když někdo bude chtít prosadit patent proti nám, budeme se moci bránit,“ prohlašuje Mark Chandler, šéf právního oddělení firmy Cisco.
Je to jednoduché. Místo podání žaloby se společnosti dohodnou, že si navzájem udělí licenci na duševní vlastnictví. „Síťový router, golfová hůl, softwarový program, podprsenka, to vše je o to dražší, oč větší je počet držitelů patentů, jimž je třeba zaplatit licenční poplatek,“ poznamenává se ve stručném prohlášení předloženém firmou Cisco a dalšími společnostmi v kauze KSR.
Podle mnoha pozorovatelů je jednou z hlavních příčin to, že odvolací soud pro federální obvod zbavil zkoušku samozřejmosti obsahu. To vedlo k udělování spousty nekvalitních patentů a ke ztížení vznášení námitek proti určitému patentu u soudu z důvodu samozřejmosti. V roce 2001 Microsoft urovnal spor se společností Priceline.com, která ho žalovala za porušení jejího patentu na aukci založené na principu „name your price“, kde si účastníci sami stanovují cenu přes internet. Přesto dodnes Andy Culbert, hlavní právní zástupce Microsoftu pro patentové spory, tvrdí, že patent firmy Priceline je typickým příkladem samozřejmé kombinace dvou věcí, které už existovaly, a sice reverzních aukcí a internetu.
Firmě KSR se zpočátku podařilo soud přesvědčit. Když Teleflex podal žalobu u federálního soudu v Detroitu, soudce Lawrence P. Zatkoff zvážil doklady technických expertů o tom, zda by se kombinace nastavitelného pedálu s elektronickým čidlem mohla jevit samozřejmou někomu, kdo je v této oblasti zběhlý. Dospěl k závěru, že ano, a proto v prosinci 2003 prohlásil patent Teleflexu za neplatný. (Loni v srpnu Teleflex prodal svou pedálovou soupravu soukromé investiční skupině rizikového kapitálu. V současnosti působí v michiganském městě Troy pod názvem DriveSol Worldwide.)
Avšak odvolací soud pro federální obvod, který projednává téměř všechna odvolání týkající se patentů, v lednu 2005 rozhodnutí soudce Zatkoffa zrušil. Prohlásil, že se soudce neřídil jeho předpisem o vynálezech založených na kombinaci existujících prvků. V tomto předpisu stojí, že soudy a posuzovatelé patentů nesmějí žádný vynález odmítnout, pokud nemohou uvést konkrétní odkazy naznačující, že jednotlivé prvky lze kombinovat. Těmito odkazy jsou typicky dřívější patenty nebo technická literatura.
Zastánci předpisu tvrdí, že zamezuje předpojatosti na základě poučení z minulosti, přirozené tendenci člověka považovat něco za samozřejmé, jakmile to uvidí. Proto předpis vyžaduje listinný důkaz, že nějaká myšlenka byla snadno na dosah. KSR a další firmy, jež vystupují proti tomuto předpisu, tvrdí, že je v rozporu se směrnicemi nejvyššího soudu, který otázku posuzoval naposledy před čtyřiceti lety. A namítají, že to neodpovídá tomu, jak svět funguje.
Advokát Microsoftu Culbert upozorňuje, že se neustále objevují nové technologie, o nichž se nepíše ve vědeckých časopisech ani v jiných vydávaných materiálech, a to zvláště v rychle se rozvíjejících oblastech, jako je software. Jiní komentátoři zaznamenali, že v mnoha oborech se píše právě jen o nesamozřejmých věcech, aby soud pro federální obvod nenacházel své důkazy. A tak soudní rozhodnutí odmítající patenty na základě samozřejmosti jsou vzácná a udělování přehnaného množství patentů je nadále vzkvétajícím byznysem.
Copyrighted 2005 by The McGraw-Hill Companies, Inc BusinessWeek
PŘEKLAD: Jiří Kasl
