Patnáct let objevů a důkazů

Finanční myšlení doplňuje staré myšlení ekonomické

Je užitečné doplnit více než dvě stě let staré ekonomické myšlení novým finančním myšlením? Bezesporu ano. To potvrdí nejen finanční ředitelé, kteří z bývalých ekonomických náměstků a členů vrcholového vedení podniků udělali za posledních deset let úzké specialisty a své podřízené.
Proč zní odpověď na první otázku tak jednoznačně? Čím se ve své podstatě vlastně liší finanční myšlení od ekonomického? A existuje vůbec rozdíl mezi ekonomickou a finanční realitou? Odpovědi na tento soubor otázek jsou opět jednoznačné. Finanční realita se neřídí ekonomickými zákony, které známe ze škol a univerzit, ale podléhá nepsaným finančním zákonům, které dosud neznáme, a proto je ani nedovedeme využívat při svém rozhodování.

Zákon finanční závislosti trhu.

Uveďme si výhody používání finančního myšlení na praktickém příběhu, který se odehrál v 90. letech minulého století. Většina českých bankéřů se tehdy pustila do úvěrování podniků, neboť neznala nejdůležitější z devíti základních finančních zákonů. Označil jsem jej jako zákon finanční závislosti trhu. Zákon finanční závislosti trhu říká, že výnosovost soukromého sektoru (a tím i návratnost investic a schopnost splácet úvěry) je záporná, pokud je v dané ekonomice záporný rozdíl mezi mírou deficitu veřejných rozpočtů a čistou úrokovou mírou u poskytnutých bankovních úvěrů. To znamená, že kladnou výnosovost dosahuje soukromý sektor pouze v případě, že finanční autority (vláda a centrální banka) zvolí správný mix rozpočtového deficitu a nízkých úrokových sazeb.
Objevování a dokazování tohoto zákona mně sice trvalo patnáct let, nicméně jeho poznání přišlo včas, tedy v době, kdy mně bylo svěřeno vytvoření jedné z českých bank. Znalost tohoto zákona mně umožnila, aby se Českomoravská hypoteční banka (ČMHB) v 90. letech vyhnula důsledkům nepříznivého finančního prostředí, v němž politika vyrovnaných rozpočtů, vysoké míry zdanění a vysokých úroků přivedla většinu podniků do platební neschopnosti a následně většinu českých bank ke kolapsu. ČMHB se totiž cíleně orientovala na úvěrování domácností, měst a obcí, na které záporná výnosová míra tolik nedopadala. Uplatnění finančního myšlení, tedy znalost nepsaných finančních zákonů, bylo tím, co rozhodujícím způsobem ovlivnilo skutečnost, že ČMHB byla jednou z výjimek, kdy si čeští bankéři nejen udrželi bankovní licenci, ale kdy dokázali český kapitál také zhodnotit.

Příklad ze Států.

Na další příklad působení tohoto zákona se podívejme do zahraničí. V letech l998 a 1999 se Spojené státy pokusily zavést přebytkové rozpočty. Na základě zákona finanční závislosti trhu bylo možné stanovit již prakticky s dvouletým předstihem to, co se poté stalo realitou. V roce 2001, a to dávno před 11. zářím, splaskla nejen burzovní bublina, ale americká ekonomika strmě klouzala do recese. Vzhledem k tomu, že Japonsko ani Evropa v daném období rovněž nevykazovaly známky růstu, byla na místě obava, že se může opakovat velká hospodářská krize, kterou svět zažil v letech l929 až l933. K tomu však nedošlo. Proč? Jednoduše proto, že vláda USA se rychle vrátila ke standardním rozpočtovým schodkům a FED snížil razantně úrokové sazby. Výnosovost soukromého sektoru a návratnost investic se tak v USA během několika měsíců na přelomu let 2001 a 2002 dostala ze záporných znovu do kladných hodnot. Zákon finanční závislosti trhu tak opět potvrdil svoji platnost. Znalost tohoto zákona a jeho aplikace podstatně snižuje riziko vzniku hospodářských krizí a zároveň zvyšuje šance pro dlouhodobou prosperitu soukromého sektoru.

Měnový a úvěrový zákon.

Finanční myšlení lze využít i při analýze vývoje kursu koruny. Znalost více než čtyři sta let starého Greshamova peněžního zákona, který říká, že „špatné peníze vytlačují z oběhu dobré peníze“, v tomto případě příliš nepomůže. Mnohem důležitější je znalost dvou nových finančních zákonů, a to měnového zákona a úvěrového zákona.
Měnový zákon vyjadřuje skutečnost, že silné finanční prostředky vytlačují (objemně i hodnotově) slabé finanční prostředky. Skutečnost, že slabá měna je nahrazována silnější měnou, a navíc vůči silné devalvuje, je dána nejen tím, že silná měna dostává přednost jako rezervní měna, ale i tím, že při sjednávání platebních podmínek mezi lidmi, organizacemi i státy většinou „vyhrávají“ silné měny. Na základě měnového zákona by měla koruna oslabovat. Ve skutečnosti posilovala. Proč? Důvodem je působení úvěrového zákona.
Úvěrový zákon uvádí, že množství finančních prostředků (v našem případě korunových) je určeno objemem bankovních úvěrů. Vzhledem k tomu, že řadě českých bank byla odňata licence a zbytek byl prodán zahraničním vlastníkům, byla v posledních dvou letech významně omezena tvorba nových korunových finančních prostředků. Jejich výrazný nedostatek na českém trhu způsobil, že vliv působení úvěrového zákona převážil nad vlivem působení měnového zákona a koruna posilovala.