Prezident Klaus moderoval vzpomínkový seminář
Bezdomovce z vedlejšího parku před Hlavním nádražím třpyt přijíždějících limuzín nepřilákal, i tak byl ovšem sál Autoklubu v pražské Opletalově ulici minulé úterý večer nabitý k prasknutí. Aby ne. Seminář „15 let od Listopadu ´89 očima přímých účastníků studentské demonstrace“ pořádaný Centrem pro ekonomiku a politiku (CEP) uváděl prezident Václav Klaus. Ačkoli pětici hostů panelové diskuse spojovalo pravicové smýšlení, publikum bylo pestré: mimo jiné pozorně naslouchali exministři Vladimír Dlouhý a Ivo Svoboda s Barborou Snopkovou.
Neměl vyhrát Pilip.
„Očekávám průšvih,“ zavtipkoval Klaus tajemně v úvodním slově. Prý se obává, aby po volnotematické seanci někdo seriál seminářů CEPu nestopnul, jako to kdysi udělala StB s jeho semináři pro Českou vědeckotechnickou společnost. „Možná že by se našli někteří,“ dodal bez vysvětlení.
Pak už poslanec Marek Benda (ODS) vyzdvihl roli disentu, bez jehož záštity by prý nebylo možné rozrůstání šedé zóny, která se ukázala rozhodující pro pád komunismu. „S naprostou jistotou tvrdím, že cíl aktérů událostí v listopadu ´89 byl prostý a jasný: porážka komunistického režimu a získání svobody. Nic víc a nic méně,“ odmítl Benda pozdější nářky typu „kvůli tomu jsme klíči necinkali“. Na otázku, který svůj polistopadový čin by dnes změnil, odpověděl, že neměl v roce 1990 hlasovat pro vysokoškolský zákon, který posvětil studentskou samosprávu, a tím přispěl k přežití komunistických pedagogů. Také ho prý mrzí, že jeho otce Václava Bendu vystřídal ve vedení někdejší Křesťanskodemokratické strany Ivan Pilip.
Poprvé s tatínkem.
„Po patnácti letech poprvé kývl, že vystoupí někde, kde je také tatínek, takže je to premiéra pro nás pro oba,“ pravil prezident, když zval k mikrofonu svého syna Václava Klause mladšího, ředitele gymnázia. „Tak děkuji za zajímavé přivítání,“ zareagoval suše Klaus mladší. Je toho názoru, že 17. listopad by měl být přes všechny důvody k pesimismu více dnem radosti a oslav.
Publicista Bohumil Pečinka dal svému vystoupení podtitul Cesta od Husáka k Husákovi. „Husákismus byl režim s mrtvou ideologií, uplatňující vůči vybraným skupinám obyvatelstva umírněnou represi. Jeho hlavním znakem však byla sociální korupce, kterou se snažil neutralizovat společnost po roce 1968,“ nabídl definici. Tehdejší politika zvyšování osobní spotřeby prý nenásilně získala široké společenské skupiny, které na ni dnes vzpomínají podobně, jako se dřív idealizovala první republika. „Byl to sociální stát par excellence v podmínkách diktatury,“ soudí Pečinka s tím, že na stejné vzorce dnes navazuje politika ČSSD. „Je to pokračování husákismu v demokratických podmínkách, v poslední době doplněné o represi a kriminalizaci,“ řekl.
Kapitalismus zakořenil.
Sál tiše naslouchá a šest mužů na pódiu nešetří vzájemnou chválou. „Jeho psaní je konzistentní. Občas se mračím, ale jinak jsme mu vždy fandili,“ komentuje prezident Pečinkovu novinářskou práci. Ekonom Miroslav Singer připomíná zásadní ekonomické debaty, které provázely patnáctiletí porevolučního vývoje („Klaus vs. Švejnar“, „Klaus vs. ČNB v roce 1997“, „Debata o privatizaci - Mládek a Zeman vs. Klaus“ a „Zadlužování - Klaus vs. Grebeníček). „Konstantou debat je Václav Klaus,“ vyzdvihl Singer. Největším přínosem Listopadu je podle něj kapitalismus, který už v Česku pevně zakořenil. Potlesk přítomných vyvolal i závěrečnou velkoplošnou projekcí svých bilančních tezí: „A navíc máme CEP“.
Šéfa branného a bezpečnostního výboru sněmovny Jana Vidíma (ODS) uráží tvrzení, že události roku 1989 byly jen spiknutím tajných služeb. Největší chybu připisuje televiznímu projevu tehdejšího českého premiéra Petra Pitharta z února 1990, který „slyšením růstu trávy“ usnadnil přežívání starých kádrů ve funkcích.
Kocábovo skvělé auto.
První část semináře skončila a prezident shrnuje podstatu debaty do otázky, zda patnáct let uplynulo od Listopadu už, nebo teprve. Pak otevírá poločas otázek a odpovědí. Zatímco dvouminutový neobratný dotaz ohledně sovětského postoje k Listopadu Klaus netrpělivě přerušuje, při pětiminutovém vyznání svého tajemníka Ladislava Jakla na téma vhodnosti pojmu kontrarevoluce a potřeby patosu se usmívá a kýve hlavou. Při legitimní otázce studenta Romana Pazderníka z Fakulty sociálních věd, zda revoluci nevyvolala v souladu s marxistickou teorií spíš frustrace z nedostatku hmotných statků než touha po svobodě, sál zašuměl nesouhlasem. V bloku odpovědí Vidím prohlásil, že kdo zavrhuje vývoj v první půlce 90. let, „zaslouží pár facek“. Většina hostů se shodla, že nepociťuje generační spříznění a že na začátku revoluce měla jisté obavy z represe starého režimu - což však prezident zrelativizoval historkou, jak s Michaelem Kocábem tehdy navštívili zcela vystrašenou armádní generalitu v Táboře.
Při jejím líčení zmínil, že ho Kocáb vezl svým luxusním autem, o kterém Klaus tehdy ani nesnil. „On už ho měl!“ zdůraznil prezident s úsměvem a se znakem Autoklubu nad hlavou. Lehce jakešovský žertík odměnilo publikum smíchem.