Patří do záchranného plánu i noviny?

18. 11. 2008

Skromný návrh lobbistů na pomoc neduživým americkým deníkům

Komu: Vedoucím představitelům amerických novinových společností
Od: Tongue & Cheek Lobbying Innovations LLC
Výsledek prezidentských voleb přináší velkou změnu nejen pro USA, ale i pro jejich dominantní přesvědčení. To je důvod, proč musíme rychle začít dělat vše, co je v našich silách, abychom federální finanční pomoc získali pro novinové odvětví.
Vím z dřívějších debat, že s tím všichni nebudete souhlasit. Na rozdíl od kolapsu bank by krach amerických novin neohrozil světový finanční systém. Na rozdíl od automobilového průmyslu nepřichází novinové odvětví každý měsíc o miliardy dolarů. To však není nejdůležitější. Můžeme argumentovat tím, že chceme zachránit jediné odvětví, o němž se zmiňuje Listina základních práv a svobod. (Náš tým, který lobbuje za pomoc novinám, si oblíbil poslední argument předchozí věty. Uslyšíte jej v nejbližší budoucnosti velmi často.) Novinové odvětví zaměstnává 52 tisíc novinářů a tisíce dalších zaměstnanců, přičemž právě ono čelí nebývalým problémům. Na záchranu novin je třeba mnohem více, než mohou přinést zvýšené prodeje jednou za čtyři roky v předvolebním období. Zároveň platí, že státní peníze, určené na sanaci, jsou k dispozici právě teď a nebude tomu tak věčně. Pokud byste se v nejbližší době zeptali kteréhokoli maloobchodníka či majitele sítě kadeřnických salonů bojujícího o přežití, určitě by vám tvrdil, že je také bankou. Obamova administrativa projeví pravděpodobně jen málo lásky k dennímu tisku. Svědčí o tom reakce na reportéry, kteří referovali o předvolební kampani. (Pokud stále zaměstnáváte reportéry z předvolební kampaně, můžete si být jisti.) Barack Obama je však občansky uvědomělý člověk. A lidé, které jmenuje do funkcí, budou určitě také občansky uvědomělí. Možná nemilují novináře, ale vyrůstali s novinami. Nebudou chtít, aby noviny zmizely. Zejména od té doby, kdy platí, že nebýt novin, vytváří zpravodajské paradigma Fox News a bloggeři datlující příspěvky do svých upatlaných notebooků. Před několika desítkami let byl schválen zákon, který umožňuje uzavírat dohody o spolupráci mezi konkurenčními místními novinami, čímž má být zajištěna názorová různorodost jednotlivých redakcí. Dnes jsme před novým úkolem. Musíme uchovat osvětovou funkci.
Dva potenciální zákony na záchranu novin:
Odpis dluhů/státní subvence. Stát převezme veškeré nesplacené dluhy všech novinových vydavatelství. V polovině tohoto roku šlo o částku čtrnáct miliard dolarů, která spadá na účet veřejně obchodovaných hráčů (kromě News, která vlastní dva americké deníky, o této společnosti více později), dalších 12,5 miliardy dluží Tribune a další dluhy mají ostatní soukromí hráči. Pokud by to vláda pokládala za rozumné, mohl by stát převzít odpovídající podíl ve všech společnostech. Tento plán zároveň počítá s nutností poskytnout jednorázovou částku na kompenzaci současného schodku tržeb. Noviny měly v roce 2007 příjem 45 miliard dolarů z reklamy. Můžeme předpokládat, že pokles příjmů z reklamy v letošním a příštím roce bude představovat patnáct miliard dolarů.
Náklady: přibližně 45 miliard dolarů.
Digitalizace odvětví. Myšlenka vychází z „licenčního poplatku“, který domácnosti ve Velké Británii platí BBC. Stát by subvencoval elektronickou čtečku Kindle firmy Amazon (nebo obdobné zařízení) a vydal by nařízení, že si každá domácnost musí jednu za 50 dolarů koupit. (Domácnosti pod hranicí chudoby by dostaly jednu zdarma.) Tento plán by zároveň umožnil nejen investovat několik miliard dolarů do vývoje nových digitálních zpravodajských produktů, ale také dodatečně vylepšit zastaralé vybavení nebo se jej zbavit (například tiskařských strojů) a pomoci současným zaměstnancům redakcí. Vláda má opět možnost zajistit si pasivní kapitálový podíl. Budeme klást důraz na ekologické aspekty tohoto plánu.
Náklady: přibližně 55 miliard dolarů.
Pokud bychom měli parafrázovat Emanuela Rahma, nově nastupujícího personálního šéfa Bílého domu, pak nikdy nesmíme dovolit krizi, aby nás zničila. Krize nám naopak umožňuje provádět velké věci. Agentura Tongue & Cheek nesporně umí správně nasměrovat lobbistický tlak, aby dosáhla úspěchu. Budeme však vyžadovat, aby se vyjednávání zúčastnili vedoucí představitelé odvětví, kteří mají schopnost ovlivnit vládu ve Washingtonu s jemností a šarmem. Řečeno jinak: „Ať Sam Zell zůstane doma a dohlíží na Tribune.“ (Tongue & Cheek si získal důvěru vedoucích pracovníků News. Skutečnost, že je podporuje i Rupert Mudroch, musí přesvědčit i ty, kteří si stěžují na liberální tón sdělovacích prostředků.)
V případě, že by náš návrh neprošel, stále ještě můžeme sklidit ovoce, které visí o něco níž. Pro začátek by stačila mimořádná, nicméně významná sleva na dani pro vydavatele deníků, odůvodněná jejich nově uznanou „osvětovou“ funkcí. Předplatné čtenářů by zároveň získalo status daňově odpočitatelné položky. Na rozdíl od svých oponentů nejsem přesvědčen, že by zrušení zákona, který zakazuje vydavatelům novin vlastnit rozhlasové a televizní stanice v rámci jednoho trhu, výrazně zlepšilo jejich hospodářské výsledky. Nicméně i zde by přesvědčovací kampaň mohla mít jistý přínos.
Uvědomuji si, že z určitého úhlu pohledu se může zdát, že přiznávám porážku. Měli bychom však vnímat šanci, a nikoli se cítit zahanbeně. Musíme mít stále na mysli, jak dalece se novinařina odlišuje od ostatních oborů, které prosí o pomoc. Žádný pád novin nezpůsobil státní bankrot. A žádný novinový titul není rozšířen stejně jako mizerný Pontiac Aztek.