říká o charitativní činnosti Táňa Hlavatá, manažerka Nadace VIAOblast charitativní práce se u nás začala znovu rozvíjet před dvanácti lety. Nadace VIA podporuje aktivity lidí, kteří se snaží ovlivňovat chod věcí veřejných a život kolem sebe. Nejde přitom jen o peníze, ale o vzdělávání, dobré rady, kontakty i slova díků, které k dobré práci patří.
říká o charitativní činnosti Táňa Hlavatá, manažerka Nadace VIA
Oblast charitativní práce se u nás začala znovu rozvíjet před dvanácti lety. Nadace VIA podporuje aktivity lidí, kteří se snaží ovlivňovat chod věcí veřejných a život kolem sebe. Nejde přitom jen o peníze, ale o vzdělávání, dobré rady, kontakty i slova díků, které k dobré práci patří.
* Činnost neziskové organizace je vlastně fungování podniku se vším všudy - s marketingem, personalistikou, strategií, cíli, zájmovými skupinami. Uvědomují si lidé v neziskových organizacích, že bez znalostí podnikatelské abecedy vlastně nemohou existovat?
Neziskové organizace si uvědomují, že pro jejich přežití a úspěch nestačí jen svaté nadšení pro věc a že každá organizace musí fungovat účel- ně a efektivně. Vzdělávání v řízení organizací, personalistice, plánování, finančním řízení apod. nabízí už velké množství firem. Problémem neziskových organizací však bývá to, že školení pořádaná komerčními agenturami jsou pro ně drahá. Existuje také několik neziskových organizací, které pořádají podobná školení, semináře a „workshopy“ pro neziskové organizace (například Informační centrum nadací, Agnes, Forum dárců a další). Pro neziskové organizace naše nadace uspořádala několik intenzivních školení na téma média, prezentace a komunikace. Přednášeli při nich renomovaní odborníci z médií a public relations agentur. Existuje však jeden balík dovedností, který je specifický pro neziskový sektor, a to je „fundraising“ neboli získávám peněz od jednotlivců či firem. Vzdělávání v těchto dovednostech zde také existuje, ale zatím chybí dostatečný počet školitelů a odborníků, což vede k tomu, že je malá konkurence, a tudíž i malý tlak na zlepšení či zkvalitnění nabídky vzdělávacích programů. ?
* Co je dnes vlastně charita?
Už zdaleka nejde o nataženou ruku čekající na dar -jde o partnerství dvou subjektů, které se mohou navzájem obohatit o něco, co má veřejný dopad. Slovo charita je podle mého názoru trochu zavádějící. Vět- šina lidí si pod ním představí rozdávání almužen, jídlo pro hladovějící, ošacení a přístřešek pro lidi v těžkých sociálních situacích či první pomoc při humanitárních katastrofách, tedy zmírňování následků. Charita je zahrnuta do širšího pojmu obecně prospěšných aktivit, které neřeší jenom důsledky nějakých selhání, ale působí jako prevence. Mohou to být různé programy např. pro ohroženou mládež, které nabízejí smysluplné alternativy pro trávení volného času, nebo v oblastech zasažených nezaměstnaností místo podpory nabídnou malé prostředky pro založení „domácí“ výroby apod.
* Můžete ale přiblížit právě ono partnerství?
Ve vyspělém světě se již stalo obvyklým, že firmy, které dbají o svou pověst, mají tendenci se projevovat zodpovědně ke svému okolí. Firma chce vystupovat nejen jako poskytovatel produktů nebo služeb - i když to je její hlav- ní funkce - ale i jako součást místa a společenství, ve kterém působí. Toho dosáhne, když pomáhá řešit jeho problémy nebo nějak přispívat k jeho rozvoji. Takové chovám firmy se nazývá firemním občanstvím (corporate citizenship) a má zpětně i své výhody pro firmu. Firma přestává být vnímána jen jako subjekt, který funguje za jediným cílem - dosažení vlastního pro- spěchu, a staví se do role ně- koho, kdo je důležitou součástí komunity. Jedním z nejdůležitějších projevů odpovědného firemního chování je financovat dobročinnost neboli obecně prospěšnou činnost. A k tomu potřebuje partnera, organizaci, která realizuje nějakou obecně prospěšnou činnost, ať už v oblasti sociální, ekologické, kulturní či jiné. Dar zvyšuje důvěryhodnost firmy či jejího výrobku v očích veřejnosti. Firma je celkově příznivěji vnímána i „důležitými“ lidmi, např. starostou, poslancem, místní inteligencí, novináři, kteří ovlivňují názory v komunitě. Z těchto důvodů se domnívám, že jde spíše o partnerství, kdy obě strany si navzájem něco poskytují: firma dává organizaci peníze na nějaký prospěšný projekt a získává za to společenskou prestiž a právo spojit své jméno s myšlenkou či hodnotou, která je pozitivně vnímána veřejností, tedy i klienty firmy.
* Co by měla „neziskovka“ respektovat při přípravě projektů, aby zaujala budoucí, resp. možné donátory?
Domnívám se, že před za- hájením jednání s možnými dárci by nezisková organizace měla o sobě poskytnout informace, které dokládají a garantují výsledky její práce, jako historie, poslání, složení řídících orgánů, rozsah aktivit, územní působnost (zda působí celostátně nebo lokál- ně) a přehled hospodaření za minulý rok. Tyto informace velice osvěží i pár fotografií z realizovaných projektů či výběr zpráv o organizaci/projektech z tisku. Než dojde ke schůzce, žadatel by si měl získat také základní informace o firmě, jejích produktech, cílových skupinách zákazníků apod. Předkládaný projekt by měl jasně formulovat cíle, metody jejich dosažení, časový harmonogram, popis kvalifikace realizátorů, měl by mít jasný a podrobný rozpočet a kritéria, podle kterých bude možné úspěšnost projektu po jeho ukončení vyhodnotit. Podle naší zkušenosti by takové přímé žádosti o peníze mělo předcházet budování vztahu s podnikem, firmou. Vztah lze rozvíjet mnoha způsoby. Tře- ba pozváním zástupců podniků na některé akce pořádané organizací, informováním o tom, co organizace dokázala. Vzájemný vztah lze budovat i na základě setkávání a prezentací na seminářích o filantropii pro podniky. Tam se sejde určitý počet podniků, které již nastoupily cestu s cílem nějak zorganizovat svou dobročinnost. Jsou tam už lidé, kteří vědí, oč jde. Zástupci nadace a neziskového sektoru spolu s firmami, které již mají s dárcovstvím zkušenosti, na seminářích prezentují svou práci. My jsme se takto seznámili se zástupci Plzeňského Prazdroje a společně nakonec za- ložili při Nadaci VTA Dobro- činný fond Plzeňského Pra- zdroje, do kterého podnik vložil pro rok 2002 milion korun. Společně jsme formulovali plán jak peníze použít.
* Znamená to, že některé firmy nedokáží samy realizovat dárcovské programy a obracejí se proto na nadace?
Firmy jsou už zvyklé nakupovat služby, které potřebují, třeba public relations služby, účetní vedení. Poznaly, že je to pro ně výhodnější než vychovávat vlastní odborníky a zatěžovat se téměř nahodilými náklady. Mohly by „na- kupovat“ i rozdělování peněz pro humanitární účely, vytvoření charitativní tváře podniku. S jedním podnikem, který vyrábí přípravky pro vaření a potřeby do kuchyně, jsme spolupracovali. Ten měl jako hlavní cílovou skupinu ženy- -hospodyně. Nechtěl dělat jen věci zaměřené na děti. K nim se u nás váže opravdu hodně projektů. Tak jsme firmě prezentovali stávající stav a navrhli, aby firma investovala do místního rozvoje v poměrně širokém slova smyslu, samozřejmě včetně skupiny žen a dětí. Ženy v domácnosti asi nejvíce ocení, když je v jejich okolí kam jít s dětmi, kde si s nimi mohou hrát a setkávat se s jinými. Ocení, když se udělají opatření pro bezpečnější silniční provoz v místě bydliště. To všechno směřuje k programům, které už jsou nějak ošetřené, třeba jako náš program v městech a obcích, který vede ke zklidňování center nebo zvelebování veřejných prostranství. Jde o to domluvit se, kam firma směřuje, koho má za cílové klienty a společně vyhledat směr a cestu pro zajímavý program. Takový, aby zajímavostí předčil běžné, emočně silné a citově až dojemné akce.
* Existují u nás už natolik fundované neziskové organizace, které dokáží na klíč udělat program vytváření charitativní tváře či podnikového projektu humanitární podpory?
Určitě jsou, například členové Fóra dárců v Asociaci nadací: Výbor dobré vůle, Nadace rozvoje občanské společnosti Nadace Charty 77 a jiné organizace, třeba Bílý kruh bezpečí či Nadace Naše dítě. Všechny mají jako partnery velké podniky nebo s nimi spolupracují na velkých projektech. Hodně nadací takovou službu dokáže poskytnout a být dlouhodobým a spolehlivým partnerem.
* Na začátku devadesátých let výstava Lidé lidem poprvé prezentovala neziskové organizace. Od té doby se podobná akce nekonala. Nechybí jim prostor pro komunikaci ve společnosti?
Tradicí se stala akce Třicet dnů pro neziskový sektor. V průběhu února se tak mohou na regionálních a celostátní úrovni setkat organizace se svými příznivci a přispěvovateli. Celý měsíc se opravdu něco děje, nyní se do akce zapojují i nové kraje. Stále vznikají nové asociace, které cítí potřebu setkávat se s těmi, kdož působí na stejném úseku, třeba v sociální sféře. Mají svou specifickou problematiku a jejich setkávání je užitečné v tom, že nacházejí věci, které jsou v zákonech špatné či nefunkční. Učí se lobbovat. To je třeba to, co dělá sdružení Bílý kruh bezpečí v oblasti domácího násilí. Zvolil si oblast, kde je ještě mnoho legislativních a jiných nedostatků a snaží se změnit věci, které jsou zdánlivě dané a neměnné. Myslím, že skoro nejde o to, aby se setkávaly najednou všechny neziskové organizace. Každá má jiné zájmy, jiné poslání, jiné cíle, konkurují si při fundraisingu. Nic jim ale nebrání spojit síly při prosazování nějakého zákona. Firmy konkurující si na trzích prostřednictvím profesních komor spolupracují při prosazování svých zájmů na poli legislativy. Setkávání odborníků má určitě větší budoucnost než umělé vytváření nějakých uskupení reprezentantů celého neziskového sektoru a „globálních“ akcí. Je však třeba řešit postavení ne- ziskového sektoru vůči novým krajům, jeho místo ve společnosti po vstupu České republiky do EU a přístup neziskových organizací k čerpání peněz z fondů EU.
Podle britského výzkumu agentury Taylor Nelson Sofres téměř třetina britských spotřebitelů raději nakupuje produkty těch firem, o nichž vědí, že se angažují v charitativních projektech.
