Menu Zavřít

Patříme k sobě, vole

10. 9. 2012
Autor: Redakce

Tak nám v Praze zřídí novou základní školu. Zatímco valná část názvů českých základek tápe ve své historii, která se pohybuje na ose Masaryk-Fučík-Masaryk, tahle má jasno – bude I. Evropská. Psáno s velkým E, neboť takových škol je v celé EU jen 15, v Česku bude první a primát si zaslouží to správné písmeno.

Škola nabídne své lavice podle serveru aktuálně.cz, který zprávu přinesl, převážně dětem evropských úředníků pracujících v Praze pro satelitní projekt Galileo. A možná jí budou navštěvovat i školou povinní Češi a Češky – jejich rodiče si ale budou muset připlatit. Čemu bude ústav vyučovat? „Vzdělávané bok po boku, nesužované od dětského věku předsudky, obeznámené se vším, co je skvělé a užitečné v různých kulturách, ponesou si v sobě, že patří k sobě,“ tak vypadá profil žáka.

Zkrátka – taková malá elita, kde si děti odnesou především to, že na to jejich rodiče mají (respektive, že mají dobrého zaměstnavatele – Evropskou komisi – která jim elitní školu vybuduje a zaplatí). Předsudky frekventanti I. Evropské skutečně trpět nebudou. Nejhorší na nápadu, že pokud se váš zaměstnavatel jmenuje Evropská komise, máte právo posílat děti do škol určených jen a jen jim, je ale fakt, že tiše kopíruje praxi lecjakých českých základek. Zatímco já jsem měl to štěstí, že jsem chodil do obyčejné třídy, má rodná „alma mater“ v Praze 9-Újezdě nad Lesy teď pojala šílený plán. Po odlivu žáků do víceletých gymnázií vyselektuje zbylé šesťáky podle prospěchu na elitní „áčáky“ a zbytek.

Zatímco těm prvním se dostane nových učebních metod, plebs si bude muset zvyknout na standard. Budu se muset přeptat ředitele, jestli má pro elitní třídu A připravený extra učitelský sbor. To by pak hrozilo, že třeba matikář zapomene, v jaké třídě je a bude chtít po dětech sprosté vzorečky, když s nimi má přitom probírat kvadratickou rovnici pomocí stavby hradů z kostek.


Čtěte další komentáře autora

Konec žravých časů

bitcoin_skoleni

Rumem proti krizi


V rámci výchovy k neoliberálnímu elitářství, v němž jsou děti řazeny podle prospěchu do výkonnostních tříd, navrhuji, aby si obdobná školská zařízení vybrala jako svou školní hymnu Písničku o moskevském metru od Bulata Okudžavy. Třicet let starý song (který u nás přezpíval Jaromír Nohavica) je stále aktuální. Jen je třeba přehodit si strany podle aktuálního politického kurzu: „Ach disciplíno, jak mám tě rád, vpravo stojí ti, kdož chtějí stát a ten, kdo chce jít, ten kdo chce jít, musí na levé straně být.“

  • Našli jste v článku chybu?