Bílá kniha hospodářské politiky, s níž přišla kampaň Mitta Romneyho, je velkolepou ukázkou tristního užití vědy. Výtvor představuje společnou snahu tří ekonomů – Glenna Hubbarda, Grega Mankiwa a Johna Taylora – přijít o veškerou reputaci. Ano, je tu ještě čtvrtý autor, Kevin Hasset, spoluautor knihy „Dow 36000“, ale ten žádnou reputaci, o niž by mohl přijít, nemá.
Když mluvím o zničení reputace, rozhodně tím nemyslím, že zmínění ekonomové jen tvrdí něco, s čím nesouhlasím. Mluvím o zjevných, neoddiskutovatelných profesionálních pochybeních. Jedna věc je používat špatné argumenty. Ovšem úplně jinou věcí je to, že autoři citují práce jiných ekonomů, o nichž tvrdí, že podporují jejich stanoviska, přičemž citovaná díla nic takového nedělají.
A nemluvíme o žádném slovíčkaření. Bílá kniha cituje práci Atifa Miana a Amira Sufiho o dluzích domácností, která hrála velkou roli při úvahách o depresi vyvolané poptávkou, což je typická situace, v níž dává smysl ekonomický stimul zvenčí. Musíte být skutečně zcela mimo nebo pozbýt všech skrupulí, abyste takovou práci citovali s tím, že dokazuje nesmyslnost ekonomických stimulů. Anebo jiný příklad – Práce Scotta Bakera, Nicholase Blooma a Stephena Davise ukazuje, jak nejistota brzdí ekonomické oživení. Ovšem tito autoři citují jako zdroje nejistoty věci jako republikánské žonglování dluhovými stropy, nikoli věci typu Obamovy reformy zdravotnictví.
Mohou být Hubbard, Mankiw a Taylor skutečně tak daleko mimo mísu? Nemyslím si to. Spíše uvěřili, že mohou ohnout pár zjevných skutečností podle své potřeby a nezaplatit za to reputací. Doufám, že to není pravda.
Žádné slovíčkaření
Síla kampaně
Oxfordský ekonom Simon Wren-Lewis se na svém blogu ptá, co tyto ekonomy posedlo, že zaprodali své duše tímto způsobem. Nebudu předstírat, že znám úplnou odpověď. Ale její součástí bude jistě i fakt, že trio ekonomů se prostě chytilo do pavučiny Romneyho kampaně, která udělala z podvodů standardní část své výzbroje.
Vzpomeňme, jak Romney strávil měsíce kritikou Obamy, který se prý „omlouvá za Ameriku“ – což Obama ve skutečnosti nikdy neudělal. Romney následně začal tvrdit, že Obama urazil malé firmy, když řekl, že podnikatelé vlastně své firmy nevybudovali – což bylo tvrzení postavené na jedné Obamově poznámce, která se týkala výhradně infrastruktury. R
Čtěte také:
Paul Krugman: Romney, chvála Polska a daně
Růst americké ekonomiky zpomaluje
Romney si za kandidáta na viceprezidenta vybral Ryana
Romneyho daňový plán se ukázal jako podvod – velké daňové úlevy pro bohaté se měly kompenzovat „ucpáním děr“, ovšem analytici z Centra daňové politiky jasně ukázali, že tento výpočet nemůže fungovat. Navrch Romney mnohokrát prokazatelně mlžil v otázce svého odchodu z firmy Bain Capital. A tak dále.
Člověk bez jádra
Takže republikánská kampaň celá stojí na falších – falešných obviněních proti Obamovi, falešných programových tvrzeních, falšování Romneyho osobní historie.
Je skutečně tak překvapivé, že ekonomové, kteří se rozhodli propůjčit svá jména této kampani, byli pohlceni touto kulturou podvodu? Je tu tlak na týmovou hru a kampaň potřebuje svůj materiál. A tak se jednoho dne vaše jméno objeví na zprávě, která je od základu nečestná. Bylo by to hrozné, i kdyby se to stalo v nějaké omluvitelné situaci. Je to ovšem ještě horší, protože se to stalo ve snaze zajistit zvolení člověka, jemuž, zdá se, chybí jakékoli jádro. Člověka, který nemá nic než velké osobní ambice.
Autor je nositelem Nobelovy ceny za ekonomii © 2012 New York Times
