Pavel Cesnek: Neutečeš, zemřeš

Není tolik Čechů, kterým změnila válka na Ukrajině tak zásadně život jako Pavlu Cesnekovi. Jeho továrna se pod palbou pomalu mění v ruiny. Když si český šéf velké ukrajinské firmy na výrobu lokomotiv Pavel Cesnek na začátku prázdnin ve svém domově v Luhansku vařil večeři, ozvaly se ohlušující výbuchy. Před domem se právě strhla přestřelka mezi separatisty a vládními jednotkami.

Jednačtyřicetiletý manažer vzal svého psa a zbytek noci strávili na matraci v chodbě. Druhý den rozdal instrukce, podepsal plné moci a z Ukrajiny odjel. Jeho firma Luhansktěplovoz v současné době stojí. Většina z 6500 zaměstnanců utekla, zbytek je na dovolené a snaží se přežít ze dne na den.

Kdy jste byl naposledy v Luhansku a jak to tam vypadalo?

Před měsícem, kdy to vypadalo relativně normálně, fungovala infrastruktura. Dokonce se tam ještě opravovaly cesty, ale teď během toho měsíce to eskalovalo. Já jsem s těmi lidmi v každodenním kontaktu a čtu místní internetové stránky, bavím se s tamními kamarády. Někteří tam ještě fungují, ale dneska je to město duchů. Minulý týden tam byl zákaz vycházení a vyjíždění aut. Kromě pohřebních vozů a sanitek se nesmělo nic pohybovat. Lidi nechodili do práce. Nedovedeme si to vůbec představit.

Funguje ještě provoz ve vašem závodě?

Fabrika se musela zastavit, protože nám vybombardovali trafostanici, přes kterou se napájela. Dnes stojíme a lidi jsme poslali na dovolenou.

Myslíte si, že se provoz ještě může rozjet? Jste přece jenom zcela závislí na zakázkách z Ruska.

Poptávka bude. Ty objemy lokomotiv Rusové nenahradí a všechno záleží na mnoha aspektech. Záleží, jak dlouho bude odstávka trvat, jestli se lidé, kteří odjeli, ještě vrátí, nebo začnou život někde jinde. Další problém jsou dodavatelé. Zda přežijí, či nepřežijí. Je to hrozně složitý rozjezd. To může trvat půl roku i rok. Máte dodávky některých komponentů, které se musejí objednat devět měsíců dopředu. To na sebe nabaluje hromadu problémů. Nejhorší je to v technologických částech, nejmenší problém budou lidi. Ti se dají nějak sehnat.

Z Česka ta válka nevypadá jako válka, ale spíš jako přestřelka. Jak je to ve skutečnosti?

Tady se z toho dělá válka za demokracii. Nevzpomínám si přesně, ale jen v Luhansku je 300 nebo 400 mrtvých civilistů. Lidi jedou ráno do práce a někdo je zastřelí nebo najedou na minu. Sestra od tchyně mého kolegy koukala večer na televizi a šrapnel jí proletěl hlavou. Na místě mrtvá. Co komu udělala? Nikomu nic. Střílí se po domech, jsou rozbombardované cesty. Zhruba 200 metrů od mého domu jsou dva nebo tři domy úplně zničené. Restaurace, kam jsem chodil, už dnes neexistují. Tady se to prezentuje jako válka za demokracii, ale je to vyhlazovací válka. Nechápu vůbec ten smysl.

Na vaší fabrice jsou nějaké škody?

Asi tři objekty byly bombardovány. Jeden je hodně zničený, dva jsou porušené. Máme ale 350 objektů, takže se bez nich dokážeme obejít, nebo se dají opravit.

Kolik zaměstnanců uprchlo?

Asi 55 procent lidí odjelo. Je otázkou, kolik lidí zůstalo. Jen včera (rozhovor je ze 7. srpna – pozn. red.) odjelo z Luhansku asi šest tisíc lidí. Většinou zůstávají lidé, kteří nemají kam jít nebo nemají peníze. Jsou to obvykle staří lidé. Vezměte si situaci, že je vám 55 let, jediné, co máte, je dům, a všechno tam musíte nechat a začít někde od nuly. Vy nevíte, jestli se vrátíte za měsíc, za půl roku, nebo se nevrátíte nikdy. Nedovedu si to vůbec představit.

Do jaké míry je vůbec východ Ukrajiny závislý na Rusku?

Jednoznačně závislý. Snažil jsem se zjišťovat procenta a všichni lžou. Ukrajinský statistický úřad říká nějaká čísla, separatisté zase jiná. Je složité se v tom zorientovat. Naše fabrika dodává sto procent produkce do Ruska. V oblasti, kde jsem byl, bylo hodně fabrik napojeno na kolejový byznys. To znamená, že dělaly pro ruské železnice. Když začala před rokem Ukrajina oscilovat mezi Evropou a Ruskem, tak začala obchodní válka, kdy Rusové stopli dodávky z Ukrajiny a začali rozvíjet tyto kapacity v Rusku. Hodně fabrik tím utrpělo. To jsou obrovské objemy, třeba tisíce vagonů měsíčně. A najednou nejsou potřeba.

Jaký je pohled vašich zaměstnanců, koho vlastně podporují?

Těm lidem je úplně jedno, kdo vyhraje, hlavně aby byl klid. Jestli přijdou Číňané a řeknou, my tady uděláme pořádek a budete mít práci, tak oni půjdou k Číňanům. Já to schválně přeháním, ale berte to tak, že tady máte vládní jednotky a tady separatisty. Ti separatisté se vytvořili z ničeho, prostě se někdo rozhodl, že založí republiku. To je stejné, jako byste zatarasil dvě ulice a řekl, že tady je to vaše a budete tu žít. Oni se vůbec nikoho neptali, nebylo referendum. Ti lidé na to koukají a nechápou, co se děje. Snaží se jen přežít a nenávidí i vládní jednotky, i separatisty.

Funguje v rámci nové republiky vůbec nějaká správa?

Kdybych byl na jejich místě, začal bych kontrolovat finanční toky. Řekl bych, že odsud nepůjde ani jedna hřivna bez mého souhlasu. A tam se nic takového neděje. Oni říkají: Dej nám peníze na zbraně, ale neříkají, že všechny toky se zastaví. Ten stát se neutváří, jejich role je čistě destabilizační.

Přišel za vámi někdo, že chce peníze na zbraně?

Pro peníze nepřišli, ale za technikou ano. V minulosti jsme vyráběli obojživelná vozidla bez děla. Měli jsme jich asi 38 a oni řekli, že si je všechny zaberou. Byla nedodělaná, jak před 20 lety ten program skončil, tak to tam leželo. Oni za 24 hodin jedno zprovoznili. Dva roky mi zaměstnanci vykládali, že to nikdy nepojede. Celkově jich odjelo asi osm. Měli natolik technicky zdatné lidi a takovou materiálovou podporu, že to byli schopni zprovoznit. To je ten ruský přístup. My si můžeme myslet, co chceme, ale Rusové, když je někdo zažene do kouta, podávají heroické výkony.

Když srovnáte ruskou a ukrajinskou povahu, liší se nějak?

Nechci, aby to vyznělo blbě, ale Rusové jsou hrdější a Ukrajinci zase pracovitější a mají neskutečnou trpělivost. Trpělivost s vládou, která tam byla. Já jsem jim říkal, že jsou ideální zaměstnanci, protože vytrpí všechno, co se s nimi děje. Je tam neskutečná ochota, aby s vámi někdo vláčel. U Rusů je ta hranice daleko menší. Rusové se nebojí říct svůj názor.

Můžete mi vykládat, jak je to silově řízený stát, ale přece jenom tam demokracie nějak funguje. I ve fabrikách lidé kladou větší odpor vůči změnám. Na Ukrajině byl také odpor, ale trval jenom šest měsíců. V Rusku jsem se musel chovat jako buldozer, položil jsem radlici a jel jsem takhle asi rok a něco, než lidé viděli výsledky. Ukrajinci jsou schopni pracovat za neskutečných podmínek. V hale byly původně minusové teploty, to si vůbec nedovedeme představit. U nás by odbory vyšly do ulic.

V mrazu bych určitě nechtěl pracovat…

Když jsem tam přišel, tak byla průměrná mzda 2500 hřiven (asi pět tisíc korun). Když jsem odcházel, byla průměrná mzda 5500 hřiven (zhruba 12 500 korun). Byli tam dělníci, kteří vydělávali deset tisíc hřiven (20 tisíc korun), což je na místní poměry super výplata.

Jak to vypadá s ostatními podniky? Miliardář Rinat Achmetov má na východě Ukrajiny srdce svého impéria.

Všechny to postihuje tvrdě, je to dominový efekt. U Achmetova je problém, že nejede hutnictví. Má na to navázáno hodně fabrik, a v Evropě se navíc zavírají provozy a jsou tam přebytečné kapacity. To má vliv na celou ekonomiku. Je to volný pád. Například v Luhanské oblasti ekonomika stojí. Nedělá se mléko, protože nejsou zdroje. Obchody jsou prázdné a rozkradené, lidé nejezdí do práce.

A jaké je řešení? Dejme tomu, že ukrajinská armáda vyhraje…

Byla by to nejrozumnější varianta. Je ale jedno, kdo vyhraje.

Může to fungovat bez Rusů?

Moje osobní mínění je, že bez Rusů se nic nevyřeší. Myslím si, že se musejí sejít Rusové, Němci a možná Američané. Ne Evropská unie, která to bude schvalovat roky. Tyto tři subjekty musejí stanovit, co se bude dít s Ukrajinou. Je jedno, jestli se to bude jmenovat federalizace, nebo autonomní oblasti. Je krásné, když Ukrajinci mluví o autonomii, ale musejí si uvědomit, že nebudou dělit peníze, ale dluhy. To bude největší kámen úrazu. Musí to tam skončit humanitární katastrofou. On ten východ stáhne i západní část. To je spojená nádoba.

Co vlastně děláte teď, po odchodu z Luhansku?

Teď žiju jako člověk. Čekám na víza a vrátím se v rámci holdingu do další fabriky, kde budu dělat restrukturalizaci.

Luhansk pro vás definitivně skončil?

Musí se tam ta situace uklidnit, a pokud mi holding řekne, že tam mám znovu jet, tak tam pojedu. Nebojím se tam jet, ale ne v dnešní situaci.

V Rusku jste už poměrně dlouho, jak jste se k tomu dostal?

Jiného blbce nenašli (smích).

Nedovedu si představit, že mi je 33 let a jedu do Ruska dělat restrukturalizaci továren a vyhazovat z práce Rusy. To bych se asi trochu bál.

Dělal jsem už předtím restrukturalizace v Česku a potom jsem čtyři roky jezdil po Evropě. Vždy mě to ale táhlo na východ. Měl jsem na vybranou: Čína, nebo Rusko. Kvůli jazykové bariéře to do Číny nešlo. Nejsem člověk, který sedí v kanceláři a něco dělá. Jsem člověk, který žije ve fabrice. Ráno začínám tím, že si obejdu fabriku, protože tam musíte zjistit problémy. Stál jsem před rozhodnutím a přišla nabídka do Novosibirsku, kde byla spolumajitelem plzeňská Škoda.

To byla dobrá práce. Fabrika dnes šlape, má polovičku lidí a dělá dvojnásobné objemy. Je tam na evropské poměry nadstandardní ziskovost. Pak jsem šel do Petrohradu, byla tam fabrika v hrozných problémech a obrovská díra v hotovosti. Navrhoval jsem razantnější řešení, ale bohužel vlastník je nechtěl, tak jsem se sebral a šel jsem ke konkurenci. Teď dělám pro Transmašholding, což je největší dopravní firma na světě.

Kolik Čechů je v Rusku v podobných pozicích. Je mezi mladými zájem o Rusko?

Není. Člověk musí být extrémně odolný. To není jen o řízení fabriky. Vy jste pořád v interakci se státními orgány. Pořád někdo něco chce nebo potřebuje. Někdo vám vyhrožuje, že vám zavře fabriku. Musíte s nimi najít rozumnou řeč a získat čas. To, co chtějí, je většinou podle zákona, ale ty fabriky nejsou ve finanční kondici, aby jejich požadavky okamžitě splnily. To je nemožné. Musíte s nimi uzavřít nějaké dohody, aby vám dali možnost fungovat. Podali na mě tři nebo čtyři trestní oznámení kvůli formálním záležitostem. Byl jsem prostě odpovědný za fabriku, tak byla potřeba ukázat Čechovi, že tady to funguje jinak. Občas je potřeba ukázat svaly a zuby.

Nechcete se vrátit do Česka, aby vás to brzy nesemlelo?

Tady je to nuda. V Česku není ten správný adrenalin. Tady jsou problémy, ale ne tak velké. V Rusku nejdřív musíte přesvědčit dva nebo tři lidi, aby vám s tím pomáhali. Zbytek musíte zlomit. Kdo není s vámi, je proti vám. Tak to bohužel funguje. Musíte pořád měnit lidi a dosazovat kvalitní do klíčových pozic. Potom si s tím už můžete hrát, ale až v momentě, kdy to máte pod kontrolou.

Jak se na ruském průmyslu projevují sankce? Říká se, že hodně.

Zatím je kolem toho mnoho povyku, ale bude si to sedat. Musí se zjistit, co se bude a co se nebude dodávat. Někdo něco řekne, ale neznamená to, že to tak bude. Nakolik bude český export strádat, to uvidíme za půl roku. Ale myslím si, že to bude eskalovat. Nicméně věřím, že se na to všichni budou dívat pragmaticky. Rusové potřebují exportovat ropu a plyn, my potřebujeme exportovat svoje výrobky.

Kdo utrpí víc?

Myslím, že Evropa.

Myslíte si, že Rusové jsou schopni se uskromnit a jsou na to připraveni?

Všichni chtějí žít dobře a nikdo nechce změny k horšímu. Podcenili jsme ale faktor, že Rusové jsou zvyklí žít ve strašných podmínkách. Místní mi vyprávěli, že když se za války převážely fabriky z Leningradu na Sibiř, postavil se stroj na led, kolem byl sníh a ten dělník u něj stál a vyráběl. Kdo nedělal, toho odstranili. Oni jsou na to zvyklí a my jsme strašně rozmazlení. Rusové nemají moc na vybranou. Žijí své obyčejné životy, jsou přímočařejší a jsou zvyklí trpět.

Česká pozice vůči Rusku není v současnosti tak vyhraněná a je víc proruská než v minulosti. Vnímají to Rusové stejně?

Zaplaťpánbůh je ta rétorika normální. Když Zeman prohlásil něco na Ukrajině a jeho názor nebyl špatný, tak normálním Ukrajincům se líbilo, že někdo se dokáže vžít do jejich situace. Mě Rusové berou jinak, protože mě mají za svého. Když se tam ale bavím s Čechy, tak se mě ptají, zda jsem s nimi, nebo proti nim. Rusové nás pořád neberou jako nepřátele. Sice nás mají za Evropskou unii, ale Češi k nim mají pořád blíž.

Jak berou Evropskou unii?

Jako nepříliš seriózní záležitost. Putin si to vyhodnotil velice pragmaticky. Evropská unie je z mého pohledu zoufalá záležitost, protože EU jako nejbohatší stát na světě neumí jednat s partnery, jako je Čína a Rusko, tak, jak je potřeba. Proto Rusové dělají svoji politiku velice dobře. Jednají odděleně s každým státem. Hájí svoje zájmy.

Kdy si myslíte, že konflikt skončí?

Nevidím to vůbec na rychlý konec. Mezi východem a západem Ukrajiny jsou vykopané obrovské zákopy. Je to země vyčerpaná válkou. Všechny změny, které se za posledních dvacet let udály, byly jenom k horšímu.

Luhansk je dneska město duchů. Minulý týden tam byl zákaz vycházení a vyjíždění aut. Kromě pohřebních vozů a sanitek se nesmělo nic pohybovat. Lidi nechodili do práce.