Židovský stát se obrodil po necelých dvou tisíciletích od diaspory. Jeho ustavení roku 1948 v sobě neslo i špatné svědomí za továrny na smrt ve druhé světové válce. Svou váhu měly i zájmy velmocí na „trojském koni“ ve strategickém regionu.
Od svého ustavení Izrael válčí. Dlouho se snažil spoléhat se hlavně sám na sebe, postupně se však sblížil se Spojenými státy, jejichž orel nad ním obvykle drží ochranná křídla. Nejvíce z důvodů ryze praktických. Poté, co Moskva zjistila „nevděčnost“ Tel Avivu, přehodila výhybku ke vzdáleným příbuzným židovstva, Arabům z Palestiny či Egypta.
Tehdejší Československo vzápětí učinilo pochopitelně totéž. Východní blok je dávno ten tam, válka Izraele s jeho okolními nepřáteli však pokračuje. Počáteční entuziasmus z konce studeného míru podnítil usmiřovací proces, jenž rychle ochladl, až vlastně vyhasl.
Boje různých stupňů intenzity tak neberou konce. Čerstvým projevem nepřátelství v regionu, kde se nestabilita valí jak dominové kostky v řadě, je příval raket z pásma Gazy. Výrobci projektilů mají ambici dosáhnout až do hlavních center etnického státu. Pravda, objevují se data, která zpochybňují nebezpečnost palestinských raket zvýšeného doletu, ale podstatu věci to nemění.
V oblasti se stékají natolik rozdílné a silné zájmy, že světlo na konci blízkovýchodního tunelu je světlem černým. Jeho barvu totiž určuje hlavně ropa, globálně důležité dopravní tepny a další vysoce morální záležitosti.
Čtěte také:
Izrael uvažuje o příměří, vyloučen prý ale není ani útok
Letošní rok je pro Palestince mimořádně těžký
Izrael zaútočil na sídlo vlády Hamasu, je prakticky zničeno
Autor je politolog
