Řada komentátorů či politologů se teď ohlíží za volbami. Neuškodí ale vyhlédnout spíše kupředu, na dopady volebního dvojklání. Nad očekávání se vyhoupla úspěšnost ČSSD, jež spolu s příbuzně orientovanými partajemi dohmátla na ústavní většinu v horní komoře.
Nad výdělkem hořce pláčou občanští demokraté. Povolil železný kruh kolem předsedy vlády, jenž dva roky neviděl, neslyšel, s lidmi necítil. Teď kvůli výsledkům Jiřího Pospíšila na jedné a Alexandra Vondry na druhé straně musel i jindy neochvějný Nečas připustit, že se nějaké té chybičky snad mohl dopustit. Leč pozor, nastavení reforem musí beze změny neochvějně pokračovat. Rezignace na dosavadní politiku by totiž kabinet zbavila legitimity i v očích těch posledních pár příznivců.
ODS míří do finále soumraku. Zakládal ji politicky schopný a narcistní vůdce, aby byl vystřídán Topolánkem konajícím chrapounsky a často hloupě, ale pořád šéfujícím. Po jeho svržení přišel introvertní byrokrat, pod jehož kotlem opět pilně topí dělné ruce Václava Klause, které futrují koaliční nespokojence. První listopadové dny mnohé projasní, neboť se ponesou v duchu vystavení účtu nečasovcům, jejichž čas už vypršel. Volební sjezd na brněnském výstavišti proběhne zřejmě velmi bouřlivě, jelikož má řešit kvadraturu kruhu: jak zachránit modrou partaj. Pokračovat nějakým způsobem v krajně neoblíbené vládě, anebo se svěřit do vůle rozzlobeného lidu? Obojí znamená cestu do kytek.
