Severní Korea nám může být vším. Tajemnou orientální zemí, kde se mluví nesrozumitelnou řečí. Uznávaným politickým vzorem, kde aplikují univerzální nauku čučche. Diktaturou, kde alespoň titulárně vládne už třetí pokolení kimovské dynastie.
Nebo militaristickou „říší zla“, která za všechno může a lze na ni všechno svést. Občas se KLDR hodí do krámu. Třeba Číně, která přes ni posílá vzkazy Spojeným státům, když chtějí militarizovat region. V podstatě není Severní Korea víc než loutka ve velmocenských hrách, což platilo už za korejské války.
Má slabou a chřadnoucí ekonomiku, jejíž vůdcové teď zavádějí velmi opatrné, rozpačité reformy a přitom živí nadobyčej početnou armádu – zmiňovanou při propagandistických kampaních na obou stranách, ale v globálu dost zastaralou. Nicméně svou váhu má jaderný arzenál Pchjongjangu.
A nedávno se dal severokorejský představitel v OSN slyšet, že rozdělený poloostrov stojí na krok od nukleární konfrontace. Viníka ani uvádět nemusel – kdo jiný než USA. S tím těžko souznít. Ale stojí za připomenutí, že první, kdo do atmosféry pouhého příměří mezi Korejemi dovezl zbraně hromadného ničení, byl roku 1958 právě Washington.
Čtěte také:
Reformy v KLDR váznou, investoři nepřicházejí
Záplavy v KLDR si vyžádaly 88 obětí
KLDR v pohybu: chystá se ekonomická revoluce?
Mladý Kim neboli „Kim III“ získal sice vzdělání v kapitalistickém zahraničí a obdivuje americkou košíkovou, ale marná sláva, pokud chce zvýšit své šance na udržení zděděného trůnu, musí jít na ruku jestřábům. Svým loutkovodičům.
Autor je politolog
