Jeden student se mě ptal, koho budu volit. Schwarzenberga, či Zemana? Měl jsem sto chutí odvětit, že si připadám jako nešťastníci v Sierra Leone, jimž soldateska kladla otázku, kterou ruku má useknout: pravou, či levou. Naštěstí nežijeme v afrických horách a kandidáti se z predátorů prohlašují nejvýš za jezevce.
Úřad českého prezidenta nemá valných pravomocí, požívá však nemalé cti a vážnosti a lid se jeho obsazováním hezky zabaví. Prvním kolem potyčky utrpěla česká filatelie, protože vzdor nadějím nebudeme mít vlastního „modrého Mauricia“.
Výsledkem druhého kola utrpí celé Česko, ať vyhraje Miloš či Karel. Zeman byl vlažně podpořen sociálními demokraty, kteří z něj mají strach. A mají proč. Část předáků se obává, aby tento obdivovatel de Gaulla nedal průchod své mstivosti.
Schwarzenberg je diametrálně jiný případ. Nemá expremiérovy vůdcovské a už vůbec ne řečnické předpoklady, kariéru zbudoval na jiných základech. Je ideálem pro příznivce nevšímavého k bezpáteřnosti, s níž dotyčný hladce měnil katolické konzervativce za zelené liberály, pravici za levici, Havla za Kalouska.
Pro příznivce shovívavého k pravidelnému „odcházení“ ze dvou pofiderních kabinetů, v nichž nakonec zázračně setrval až do konce. Příznivce ovšem pyšného na „svého“ aristokrata. Možná spolu s ním v nejvyšším úřadu oslavíme sto let od zrození Masarykovy ideje „odrakouštění“, zbavení se poddanské letory. Tak kterou ruku zvolíš, milý občane?
Čtěte také:
Jak zvrátit slabiny? Schwarzenberg jede na Moravu, Zeman dobývá internet
Negativní kampaň nechystáme, slíbili Zeman i Schwarzenberg
Prezidentský duel svedou Zeman a Schwarzenberg
Autor je politolog
