V Afghánistánu se bojuje, co svět světem stojí, a na nezdolnost místních kmenů zašly plány největších dobyvatelů. Neúspěchy a krachy nejmodernějších armád způsobily, že chudá zem, kde se uchytili mezinárodní islamisté, zůstává průběžně v hledáčku médií i odborných autorit.
Mali je zato takřka terra incognita. Etnicky ani nábožensky kompaktní země rozhodně není a toulaví Tuaregové (žijí i v Alžírsku, Libyi, Nigeru či Burkině Faso) si izolovanost udržují dodnes. Pro zachování své nezávislosti na centrální autoritě byli a jsou ochotni pozvednout zbraně proti každému režimu.
Za koloniálního panství Evropanů, po vyhlášení nezávislosti, za budování socialismu i po jeho destrukci vojenskými kruhy stejně jako po úspěšném převratu vůči vládě junty. Ten jako jakousi nečekanou anomálii zplodil i chvíli klidu a úsilí o demokratický řád.
Loni ale vypukl v zemi převrat a chudobou stíhaní povstalci jej využili k vyhlášení nikým neuznaného státu Azavad. Na vývoj se napojily mezinárodní islamistické kruhy, které si z Libye dovezly těžké zbraně. Rychlý postup povstalců pak Mali přivedl blízko ke zhroucení.
Ozbrojený vpád Francie proto nevyplývá jen z barbarského ničení starobylého Timbuktu či sekání rukou podle islámského práva. Existují obavy z další destabilizace celé oblasti, odkud Evropa bere naftu, plyn i uran. Úspěch v přímých střetech se vzbouřenci nicméně nezaručuje konec tažení. Partyzánský boj může pokračovat do aleluja. Jako v Afghánistánu.
Čtěte také:
Francie zahájila pozemní operaci v Mali
Francouzská intervence v Mali potrvá několik týdnů
Malijští islamisté zničili hrobky v Timbuktu, památku UNESCO
Autor je politolog
