Žijeme v zemi, kde veřejně činní lidé často „nastavují procesy“. Průkopníky nastavování bývají ti nejméně schopní z neschopných, případně také všehoschopní. Vyústění zmíněných „procesů“ se dá zpravidla predikovat, ovšem závažná část populace tuto „nastavovanou kaši“ jako obvykle znovu spolkne. Pak se obvykle velmi diví, že je zase, pokolikáté už, hořká.
Miroslav Kalousek při poslední tripartitě vážně sděloval, že to nebyla pravice, kdo zdvihl téma takzvané řecké lži. Když mu pak někdo připomněl stěžejní předvolební agitky, řádně se rozhorlil.
Pozadu za ministrem nezůstal ani jeho teoretický představený. Premiér Nečas, už i vlastní stranou kritizovaný a ostouzený. A tonoucí. Takový se stébla chytá a do prázdné síťovky na nákup hlasů lapá dušičky na kdeco.
Se štemplem hlavního demokrata ze Strakovky vznikly pamětihodné věty, které nám na stříbrném podnose podávají klíč k pochopení polistopadového zacházení s mocí. Zásadní, ale legální změny v Ústavu pro studium totalitních režimů nechal premiér komentovat jako střetnutí o „monopol na výklad našich nedávných dějin“.
Bohatě dotovaný státní úřad zjevně ztratil svůj pravý zakladatelský smysl. Přetrhla se horká linka mezi partajními sekretariáty, vedením ÚSTR a (spřátelenými) sdělovacími prostředky. Zmizel zdroj ideologicky vytěžitelného historického bulváru. Zároveň se ovšem obnažil další, méně zřetelný z motivů, proč jsou humanitní vědy a výzkum tolik na okraji – a podfinancované. Chyba je v nastavování procesů.
Čtěte také:
Ředitel ÚSTR Herman končí, podle Nečase na pokyn ČSSD
Kalousek uvolní dvě miliardy na růst, část zřejmě na opravu silnic
Šéf Národního divadla Černý byl odvolán, s důvody nesouhlasí
Autor je politolog
