Ideologickou předpojatost, obvyklou mimo jiné ve zdejší veřejnoprávní televizi, tvoří především floskule. Pravidelně se vztahovaly také na nedávno zesnulého prezidenta a výsadkáře Huga Cháveze.
O něm jsme se dozvídali zejména to, jakým je diktátorem. Což není dvakrát podložené tvrzení.
Třeba ve slovenských médiích dostali prostor diplomaté a političtí vědci, kteří nezapomněli, že venezuelský prezident patřil mezi politiky, jichž si Jihoameričané cenili nejvíce. Vedle Che Guevary, Fidela Castra a jiných místních revolucionářů.
U milionů obyvatel celé Latinské Ameriky se stal populárním především ambiciózním projektem socialismu 21. století. Přišel s ním v roce pádu nedemokratického východního bloku a vždy zdůrazňoval, že s donucováním, samoúčelným dirigismem a jinými nepřijatelnými praktikami socialismu sovětského typu pracovat nemíní.
Opíral se o takzvanou teologii osvobození, jež spojuje křesťanství a radikální levičáctví. Neváhal znárodňovat. Charizmaticky, občas i zbrkle či kuriózně řečnil o svém snu spravedlivějšího společenského řádu a zaťatém nepřátelství vůči USA. Proti „gringos“ naladění obyvatelé Jižní Ameriky oslovení národoveckou vizí sjednocení „bratří a sester“ na to slyšeli.
A ještě více na Chávezovy zjevné úspěchy při snižování propastných společenských rozdílů, při odstraňování chudoby, nevzdělanosti či zoufalého nedostatku lékařské péče. Jeho spolupracovníci si zřejmě dál udrží moc, ale jedna epocha skončila.
Čtěte také:
O Chávezovo křeslo se utkají bývalý řidič autobusu a kariérní politik
Chávez podle velitele ochranky zemřel na infarkt
Zemřel muž, který sklízel obdiv i nenávist
Autor je politolog
