O tom, že se v Sýrii hraje bezohledně, není pochyb. Ve výhodě je ten, kdo se neštítí ničeho. Že se podle obdobných pravidel hraje také o Sýrii na mezinárodním poli, je rovněž nad slunce jasné.
V devadesátých letech neotřesitelné tahy americké ruky se zvolna mění v nejisté, rozmlžené zmatky. Pax Americana je nenávratně pryč. Do hry se vrací Rusko, stále větší sebevědomí mají Turci, Saúdové, Íránci a řada dalších, kteří se přinejmenším vzájemně ostražitě sledují. Prostředí zjitřené změnami nabízí prostor pro mnoho nových odvážných partií. Sýrie turbulence v regionu odnáší v míře mimořádné. Bojuje se tři roky, padlých či zavražděných přibývá, ale vyústění není v dohledu. Minimální efekt, jestli vůbec jaký, přinese i současné rokování o míru. Ve Švýcarsku se mělo jednat už jednou. Sešlo z toho, stávající jednání má proto pozoruhodný název Ženeva 2. Kdo tam zastupuje syrskou vládu, víme, horší to je s povstalci. V reálu je opozice tvořena mnoha znepřátelenými skupinami, z nichž některé „diskutují“ výhradně skrze své zahraniční zbraně. Pokud by však někdo přece zůstával optimistou, měl by si napřed znovu prohlédnout mediální ukázky z 11 tisíc fotografií údajných obětí Asadova režimu. Na veřejnost pronikly těsně před tím, než si obě „mírové“ delegace začaly přes prostředníky nadávat. Nechci dělat ďáblova advokáta, ale jedno je na tom povědomé: o věrohodnosti kompromitujícího materiálu se veřejně nediskutuje. Hodně to připomíná sarin na kraji Damašku, ale ještě více zločinnou válku o Kosovo.
Autor je politolog
Čtěte také:
Sýrie prý udržuje v chodu armádu díky dovozu ropy z Iráku a Íránu
OSN: Sýrie zřejmě nedodrží termín pro odsun chemických zbraní
