Prezident má u nás zjevně malé pravomoci, nicméně jeho vysoký a vysoko nad metropolí umístěný úřad opevňuje bytelná hradba neformálního vlivu. Stimulujícího mimo jiné ke kreativní práci s ústavou.
Příprava první přímé volby trpí dětskými nemocemi. Nejzávažnější nákazu rozšířila byrokracie ministerstva vnitra, která nemá zábrany vehementně popírat matematiku i zdravý rozum. Barvitý je i soubor kandidátů. Do prvního kola usilovali projít leckteří včetně šprýmovného toaletáře či kartářky. Stávající kandidáti, ať je jich, kolik chce, využili faktu, že část elit se zřekla drobtu ze svých pravomocí. Hodila lidu pověstnou kost, na níž si má vylámat zuby. Hlavně když nebude bouřit proti závažnějším jevům. Kampaň k premiéře všelidového rozhodování o „tatíčkovi na výšinách“ se pak zjevně stala eldorádem populismu. Zmiňme alespoň jeho nejvýraznějšího zástupce, podnikatele Tomia Okamuru. Vzal ztečí Senát, jen aby si udělal velký volební průzkum. Jako šikovný trhovec totiž umí vystihnout, co se právě nosí a jaká je „dole“ poptávka. Plyšové medvídky na cestách nahradil brnkáním na struny falešné iluze o morálně nesehnutém ochraniteli. Důsledkem je na moment vypjatý vlastenec, na chvíli zas obdivovatel myšlenek komunismu. Asi nejlépe závažnost volby na svých webových stránkách trefil Vladimír Franz. Vystavil dva portréty své tváře – jeden barevný, druhý černobílý. Inu, prezidentské omalovánky.
Autor je politolog
Čtěte také:
Zeman a Dienstbier žádali KSČM o podporu při volbě prezidenta
Senátorka Wagnerová: Česko může být nějaký čas bez prezidenta