Ukrajinská republika se zmítá obnovenou „protiteroristickou operací“. S nasazením letectva a těžkých pozemních zbraní rychle přibývají mrtví i ranění jak mezi ozbrojenci, tak mezi civilisty. Dokonce včetně ruských občanů prodlévajících v osudové chvíli výbuchu dělostřeleckého granátu v ruské obci jménem – jako z udělání – Doněck.
Bojechtiví vládci Kyjeva se svých pozic zmocnili ústavně pochybným, násilným způsobem, ale dostává se jim propastně odlišných známek, než se dostalo jiným politickým vůdcům. Když Bašár Asad nasadil proti vlastnímu obyvatelstvu všechny páky pravidelné armády a jejich operační prostředí „zpestřil“ podivnými bojůvkami, stal se válečným zločincem.
Čerta záleželo, jsou-li syrští povstalci placeni, cvičeni či vyzbrojováni z ciziny. Dopady mezinárodně třaskavé konfrontace na Ukrajině přetrvají konec bojů. Rozvrácené území plné nenávisti čeká partyzánská válka nebo banditismus. Ještě horší je, že geopoliticky sporné „území u kraje“ dnes už vráží klín mezi evropský a zaoceánský Západ.
Zvolení Porošenka prezidentem se bralo coby tichý kompromis, jenž by mohl zvolna přehodit výhybku na stabilnější koleje. Jenže mašinerie tlaku radikálně pravicových skupin (významných aktérů opěvovaného Majdanu) supí dál. A v pozadí obnoveného konfliktu se dají lehce vytušit i USA. Náhled jejich představitelů na nový vzestup Ruska byl přece publikován ještě před začátkem konfliktu. Ani postup protistrany není nový. Nezměnil se od starého Říma s jeho Kapitolem.
Autor je politolog
Čtěte také:
Porošenko: Rusko dodává povstalcům zbraně i důstojníky
Kreml prý zvažuje údery na Ukrajině, má jít o odvetu za smrt Rusa
Do Slavjansku a Kramatorsku se vrací život, začíná ale i vyřizování účtů
