V Sýrii trvá již zhruba půldruhého roku konfrontace mezi vládní mocí a povstalci. To jsou u nás pravidelně probíraná fakta. Česká média vesměs drží tu „správnou“ linii, jež obvykle obráží geopolitické zájmy mocenských es západního kulturního okruhu.
Internacionalizovaná občanská válka v Sýrii se ovšem odvíjí od komplikované minulosti náboženských zápasů a mísení v Levantě. Pravým důvodem toho, že ve prospěch zle potíraných povstalců zasahuje bizarní „koalice ochotných“, není humánnost. USA, EU či arabské (polo)despocie se hrozí ambicí Íránu, který syrskou cestou zásobuje libanonské teroristické hnutí Hizballáh.
Důsledky eskalace bojů v Sýrii mohou být nedozírné. Do maličkého sousedního Libanonu se teď přenáší nákaza neklidu ze severu, odkud přibývají uprchlíci. To stimuluje napětí v místních křehkých poměrech, kde v polovině sedmdesátých let minulého století vzplála občanská válka mezi sunity, šíity a maronitskými křesťany. Také do ní se zamíchaly kdečí zájmy, a tak nakonec bohužel skončila až po 15 letech. Z jejích rozvalin se přitom státeček dodnes plně nevzpamatoval.
Čtěte také:
Syrské naděje blednou, Západ váhá
V Sýrii bojují za peníze chorvatští žoldáci, na obou stranách
Syrský premiér uprchl do Jordánska, následovali ho další politici
Následný život poznamenalo pomalé stahování židovských a syrských okupačních jednotek, s tím spojený atentát na expremiéra Harírího nebo druhý vpád Izraelských sil v roce 2006. Dominující Hizballáh stojí na křižovatce: Asadův konec by mu pěkně zatopil. Ale větší angažmá v jeho záchraně také. Je to tanec mezi vejci. Pro každého z hráčů vysoké hry.
Autor je politolog
