Zlý výrostek Hugo. Divím se, že tak u nás dosud nikdo nenazval venezuelského prezidenta Chavéze. Má stigma marxisty, který horuje pro socialistickou revoluci. A to se neodpouští ani za hospodářské krize. Právě slib pokračování cesty ke spravedlivějšímu zřízení pomohl Chavézovi ke znovuzvolení hlavou státu bohatého na ropu, leč přesto obtíženého chudobou typickou pro země jižně od Rio Grande.
Chávez vyhrál na své poměry těsně. Vůdce sjednocené opozice Henrique Capriles získal 45 procent hlasů. Hlavně od středních a vyšších vrstev. Chudina naopak upřednostnila předáka takzvané bolívarovské revoluce.
Je obtížné neporozumět výsledku klání, jelikož v posledních letech dochází ke sbližování ostří pomyslných rozevřených nůžek mezi tamějšími společenskými vrstvami. Výnosy z těžby surovin otevřely cestu sociálním projektům pro nejchudší, posílila i prezidentem oblíbená protiimperialistická agitace. Tyto fenomény pospolu překrývají zlý dojem ze závratné zločinnosti a korupce, pomalého růstu ekonomiky, vysoké inflace, klientelismu či „odklánění“ petrodolarových proudů k nejasně stanoveným cílům.
Čtěte také:
Nezdolný Chávez zůstává v čele Venezuely, opět vyhrál volby
Venezuelané volí prezidenta, proti sobě stojí Chávez a Capriles
Pavla Palaščáková: Venezuelský terminátor
Volební zprávy z Venezuely přirozeně nepotěšily Washington, naopak balvan spadl ze srdce Havaně. Kuba má totiž s Caracasem nadstandardní vztahy, jejich loňská obchodní výměna dosáhla šesti miliard amerických dolarů. Suma zahrnuje hlavně velmi výhodný dovoz ropy, který je pro režim bratří Castrů zásadní.
Autor je politolog
