Nejznámější český iluzionista Pavel Kožíšek je v tuzemsku průkopníkem moderně pojatých, velkolepých kouzelnických show. Založil zde první Divadlo kouzel, které obstálo i ve svérázném uměleckém oboru jako životaschopný podnikatelský projekt.
Autor: Jakub Stadler
Asi největší kouzlo, které se kdy populárnímu mágovi Pavlu Kožíškovi povedlo, spadá do sféry podnikání. I na relativně malém českém trhu totiž dokázal rozjet a úspěšně provozovat tak svérázný podnik, jakým je divadlo specializované na kouzelnický repertoár.
Divadlo kouzel buduje od roku 2003 ve středočeských Líbeznicích. Vedle kouzelnických show pro veřejnost pořádá také představení na klíč pro firmy, která jsou obvykle spojena s rautem a společenským večerem. Právě toto rozložení produkce pomohlo divadlu po příchodu finanční krize. „Výrazně jsme teď pocítili propad zájmu o firemní představení, zhruba o 25 procent. Právě podobné odpočinkové akce pro své zaměstnance většina firem škrtá v rámci úspor jako první,“ říká Kožíšek. „Propad zakázek ale vyrovnává zájem návštěvníků o běžná představení pro veřejnost. Ten teď naopak paradoxně roste. Vysvětluju si to tím, že lidé hledají nějakou levnou, ale příjemnou alternativu, jak se i v době krize pobavit,“ míní Kožíšek. Vstupenky na kouzelnická show přitom v líbeznickém divadle obvykle nepřekračují cenovou hranici 300 korun.
Kapitál si přivezl z Japonska
Kde kdysi Kožíšek získal pro svůj projekt potřebné know-how a peníze? Jak sám říká, pomohlo mu ve správnou chvíli štěstí. V Česku působí asi 500 kouzelníků, ale většina z nich nepřekročí rámec neziskového koníčka. „Já bych se také možná živil jako jeden z mnoha jen na malých vystoupeních. Ale v roce 1999 jsem se spíš zkusmo a bez přílišné víry v úspěch přihlásil do výběrového řízení jednomu japonskému investorovi. Ten hodlal vybudovat velké kouzelnické divadlo na kraji Tokia. K svému vlastnímu překvapení jsem ten tendr vyhrál,“ vysvětluje Kožíšek.
V Japonsku pak žil dva roky a jako manažer a umělecký dozor vybudoval u Tokia velkolepou kouzelnickou scénu. V zemi vycházejícího slunce to prý bylo o velkých investicích a možnostech. Z tohoto angažmá si Kožíšek odnesl vedle cenných zkušeností také úspory, které následně vložil do líbeznického divadla. „Ve světě jednoznačně ovládl kouzelnictví moderní trend – už to není o malých salónních tricích. Představení musí být bombastickou show plnou hudby, efektů, krásných žen a taky humoru. Kouzelník musí být především showmanem. Triky jsou spíš než jen na jeho šikovnosti postaveny hlavně na využití moderních přístrojů a souhry celého týmu asistentek a techniků. A právě tenhle recept jsem zkusil přenést do Čech,“ shrnuje Kožíšek, který tak zvolil stejný přístup, s jakým prorazila současná kouzelnická celebrita číslo jedna, Američan David Copperfield.
Z rozpadlého kina Divadlo kouzel
Své divadlo začal Kožíšek budovat v zašlé budově bývalého líbeznického kina, které získal do pronájmu na padesát let. S rekonstrukcí mu prý pomáhali mnozí přátelé zpočátku úplně zdarma. Přesto si rozjezd podniku vyžádal několik milionů korun. Jen do speciální techniky potřebné pro některá kouzla vložil Kožíšek už víc než dva miliony, každý měsíc padne také zhruba 100 tisíc korun na energie a další režijní výdaje. Přesto se při ročním zhruba třímilonovém obratu daří Kožíškovi udržet vyrovnaný rozpočet firmy.
Jako přímé zaměstnance drží jen hlavního technika a jednu produkční. Všichni ostatní spolupracovníci jsou vždy nasmlouváni na jednotlivá představení, přičemž na jedno show jich Kožíšek potřebuje zhruba třicet. „Musíme znát celé kouzlo, abychom byly schopny trik zachránit, když něco nevyjde. Naštěstí nám dosud selhávaly většinou jen maličkosti,“ říká jedna z asistentek Martina Dvořáková.
Propichování katanou je pohoda
Na Kožíškovi jeho spolupracovnice oceňují, že riskantní triky dělá zásadně sám. Při jednom z nich – při průchodu točícím se větrákem – se také před několika lety vážně poranil. „Ta nejnebezpečnější kouzla obvykle na diváka působí neškodně a jen jako velká sranda. Přestože my všichni počínaje kouzelníkem a konče vrchním technikem v zákulisí trneme, aby klaply všechny technické finesy. A naopak: někdy diváci ustrnou, když propichujete katanou někoho zavřeného v krabici, a přitom je to velmi snadné a bezpečné kouzlo,“ říká Pavel Kožíšek.
Kouzla se přitom dělí v zásadě na dva typy. Jednak na ta, která opravdu vyžadují velkou zručnost a trénink kouzelníka. Pak jsou ale i „samočinná kouzla“, tedy různé strojky, které udělají efekt v podstatě samy a může je ovládat vlastně i amatér.
PAVEL KOŽÍŠEK
Narodil se v roce 1970 v Hořicích v Podkrkonoší. Vystudoval kulturologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Na přelomu tisíciletí vybudoval první japonské kouzelnické divadlo, od roku 2003 provozuje podobnou scénu ve středočeských Líbeznicích. Vystupoval ve více než stovce televizních pořadů. Vedle kouzelnických show pro veřejnost pořádá také představení na klíč pro firmy, která jsou obvykle spojena s rautem a společenským večerem. Při ročním zhruba třímilonovém obratu se Kožíškovi daří udržet vyrovnaný rozpočet firmy. Je ženatý, má dva syny, žije s rodinou v bytě na okraji Prahy.
„I mě samotného ještě pořád dokáže zaskočit, co za nová kouzla ze světa přijde. Nejvíc teď bere publiku dech třeba takový trik s velkým papírem. Kouzelník na něj přede všemi namaluje skicu obličeje – a ta se pak začne usmívat, hýbat očima, vraštit obočí! Nakonec kouzelník papír odevzdá užaslým divákům, aby viděli, že je úplně obyčejný.“
Na vývoj nových kouzel se specializuje mnoho „kouzelníků-vynálezců“. Ti pak pořádají workshopy či veletrhy jen pro zvané, kde od nich jiní mágové kouzla za mnohdy úctyhodné sumy kupují. Třeba onen větrák, jímž prochází Pavel Kožíšek při jednom z představení, vyšel na 100 tisíc korun.
Mistr propagace
Populární kouzelník, který stíhá někdy i dvoje představení denně, dojíždí do Líbeznic ze svého nedalekého bytu na kraji Prahy Mercedesem ML. Prostorný vůz používá pro pracovní účely i při představení v jiných městech. Spolupracovníci vyzdvihují hlavně Kožíškovu profesionalitu. „Je to perfekcionista, naučil nás chodit přesně na čas. Je sice velký pohodář, ale běda, když už ho něčím přece jen opravdu naštvete. To pak spustí hromy blesky a vy jen klopíte uši,“ prozrazuje modelka Hana Mašlíková.
„Většinou je při práci velmi klidný a soustředěný. Trému má snad jen pokud ví, že trik natáčí kamera,“ podotýká Martina Dvořáková „Co Pavel nenechává náhodě, je propagace. Sám chytře vyhledává možnosti, jak divadlo zviditelnit,“ zdůrazňuje Dvořáková. Kožíšek se tak nebrání ani pozornosti televizí, bulvárních deníků a lifestylových časopisů. Ty o něm psaly například před rokem, když se jemu a jeho manželce Lucii narodil druhý syn. „Z kluků ale mágy mít nechci. Tohle je těžká branže a většina kouzelníků neměla takové štěstí jako já. Zkusím syny vést k jiné práci,“ přiznává iluzionista. Prý si dokázal splnit již všechny své sny. Nyní chce už jen udržet rodinu i divadlo stále ve stejně dobré kondici.
