Býval ministrem financí, hlavním ekonomem Raiffeisenbank. Od září se Pavel Mertlík stane rektorem soukromého Bankovního institutu Vysoké školy, který loni vedl mediální i právní boj s Akreditační komisí.
Od 1. září budete rektorem Bankovního institutu Vysoké školy. S jakými plány tam přicházíte?
Trh vysokých škol bude v příštích letech velmi obtížný, protože do maturitních let přicházejí nejslabší populační ročníky z 90. let. Navíc soukromých vysokých škol a možná i obecně vysokých škol je příliš mnoho. Trh se určitě zredukuje. Bankovní institut a jeho majitelé ale mají ambici být kvalitní soukromou vysokou školou, která poskytuje solidní profesně orientované vzdělání ve financích a navazujících předmětech.
Počet studentů Bankovního institutu v posledních letech stagnuje kolem pěti tisíc, z toho tři čtvrtiny jsou dálkoví studenti. Dostal jste zadání tyto počty změnit?
V první fázi mi půjde o stabilizaci instituce, která měla určité problémy s akreditacemi. Nicméně získavat vyšší počty studentů bude pro nejbližší roky obtížné. Je to prostě smrštující se trh. Cílem spíše je, aby Bankovní institut zvyšoval podíl na trhu, nikoli absolutní počty studentů. Trh se zužuje i u studentů s kombinovaným studiem. Mám stanovené cíle, které se týkají především kvality výuky či personálního zabezpeční výuky.
Akreditační komise si vyžádala od Bankovního institutu podrobnou zprávu a tu jsme předali. Každopádně ani BIVŠ ani jiná vysoká škola by neměla vést válku s Akreditační komisí.
Sníží se počet soukromých vysokých škol sám od sebe, nebo bude třeba tlak ze strany státu, například přes přísnější pravidla pro akreditace oborů?
Ten proces bude obojí. Podmínky akreditací se průběžně zpřísňují. Pro revoluci není v našich podmínkách prostor. Už proto, že v pravidlech je celá řada formálních požadavků, které nelze ze dne na den změnit. Třeba jde o počty docentů a profesorů na katedrách. Přitom kvalitní odborný asistent, který zrovna získal titul PhD., může být lepší učitel či garant předmětu než nějaký docent. Jenže lidí, kteří mají docentské a profesorské tituly, je málo a spíše jejich počet klesá. To jsou věci, které bude třeba časem v nastavení vysokoškolského prostředí změnit.
Chcete se do příprav pravidel pro vysoké školy více zapojit?
Osobně v tomto směru ambice nemám. Ale v rámci Konference rektorů by hlas soukromých škol měl být slyšet adekvátním způsobem.
Letos na jaře BIVŠ skončila akreditace jednoho bakalářského oboru a dalším pěti z jedenácti nabízených skončí na konci roku. Očekáváte nějaké potíže při jejich obnově?
Reakreditace jsou v běhu. Do budoucna se budou připravovat nové obory, ale nepůjde o nějakou revoluční změnu. Bankovní institut má vyprofilovaný předmět svého zájmu, kterým jsou finance a příbuzné obory. To jsou obory vzdělání, kde poptávka trvá a které budou zajímavé pro studenty a zaměstnavatele i do budoucna.
Loni měl Bankovní institut poměrně napjaté vztahy s Akreditační komisí, padala tam trestní oznámení. Jak chcete tento vztah zlepšit?
Akreditační komise si vyžádala od Bankovního institutu podrobnou zprávu o situaci. Tu jsme předali a Akreditační komise ji studuje. Každopádně ani BIVŠ ani jiná vysoká škola by neměla vést válku s Akreditační komisí.
Komisi loni nejvíce vadilo působení BIVŠ na Ukrajině a v Maďarsku. Co s těmito pobočkami bude?
Ty věci jsou v principu vyřešené. Představenstvo BIVŠ rozhodlo o ukončení činnosti na Ukrajině. V případě Maďarska to byla spolupráce a nikoli vlastní činnost a i ta se ukončuje. Pobočka na Slovensku se postupně osamostatní a bude mít slovenskou akreditaci.
Jako rektor bude moci ovlivnit, kde a jak bude BIVŠ v zahraničí působit?
Bankovní institut řídí představenstvo. To rozhoduje o koncepčních směrech rozvoje. Úkolem rektora je tento směr rozvoje naplnit. Budu zodpovědný za pedagogický proces, vědeckou a odbornou činnost. Bude také členem představenstva, takže se budu podílet i na těch koncepčních rozhodnutích.
Je váš příchod do čela BIVŠ tak trochu i marketingový tah, když škole s pošramocenou pověstí dodáte důvěryhodnou tvář?
Jsem veřejně známá osoba, což té instituci může na začátku pomoci. Na druhé straně dosavadní rektorka Bojka Hammerníková je velmi kvalitní ekonomka. Z hlediska renomé v odborných kruzích tedy určitě nejde o kvalitativní změnu. Navíc obecná známost osoby rektora není tím, co zajistí rozvoj školy.
Mezi soukromými vysokými školami se rozmohla praxe takzvaných létajících docentů a profesorů, kteří měli úvazky na veřejných školách a navíc garantovali předměty a obory na řadě soukromých škol. Chcete dostat více těchto lidí mezi své kmenové zaměstnance?
Teď působím na Institutu ekonomických studií FSV UK, který má pověst nejkvalitnější ekonomické školy v zemi. Tam působí tým lidí na plný úvazek, ale vedle nich i řada lidí z praxe či jiných vysokých škol. Garantují tam i významné předměty. To považuji za normální. Stejným způsobem by to mělo fungovat i na BIVŠ. Je důležité, aby na škole byl kvalitní tým pracovníků na plný nebo skoroplný úvazek, kteří garantují chod školy. Pak je třeba využívat i externí odborníky ve výuce i vědecké činnosti. Problém je v tom, že množství docentů a profesorů je omezené a stalo se z nich nedostatkové zboží. Za to může nastavený systém. Možnosti habilitačních a profesorských řízení jsou omezené. Přitom je na nich závislý celý vysokoškolský systém.
Návrh vysokoškolského zákona počítá s tím, že docent bude funkční zařazení a nikoli doživotní titul. To nestačí?
Není to tam řešeno u profesorů. Kdyby na soukromé škole byl kvalitní člověk, který by měl na to stát se profesorem, musel by jít na jinou instituci, která je k tomu oprávněná. A tyto instituce logicky nemají zájem uspokojovat zájemce z jiných škol, protože mají dost dlouhou frontu vlastních. Jsem zastáncem amerického modelu, kdy profesor není doživotní titul udělovaný prezidentem, ale jde o funkční místo, které si určuje sama škola a garantuje i kvalitu s tím spojenou. Nad tím by samozřejmě měl být dohled v podobě Akreditační komise. To se asi zavést nepodaří, ale pružnější by ten systém být měl.
V čem ještě vám dnešní systém může zkomplikovat práci?
Omezuje třeba motivaci mladých lidí, kteří chtějí kariérně růst. Pokud chtějí docentský titul, musí jít na univerzity, které k habilitacím mají akreditaci. Nemají pak logicky zájem zůstat na soukromých školách. To je problém, s nímž se potýkají všechny soukromé vysoké školy. Řešitelný je jen tím, že nabídnou těmto lidem lepší podmínky než konkurence.
To znamená, že je přeplatí?
Například. Ale může jít třeba i o slušné zacházení.
