Problematika hazardu se v poslední době stala módní vlnou, na níž se chtějí svézt různé politické subjekty. Řešení nabízejí mnoho. Často jde ale o nápady chybné nebo nedomyšlené.
Hazard dlouho stál mimo zájem politických elit, dnes se naopak stal strašákem, z nějž se snaží politici vytloukat kapitál. Je to cesta z jednoho extrému do druhého.
Ekonomická optika
Primárně je třeba si uvědomit, že problematika hazardu by se neměla přehnaně politizovat. Ať se nám to líbí nebo ne, hazard je dnes legální ekonomickou aktivitou. Proto je nutné na jakoukoli podobu regulace nahlížet ekonomickou optikou.
Neregulovaný hazard je dnes v diskuzích převážně vnímán jen jako vážné společenské nebezpečí, které je třeba radikálně a rázně vymýtit. Přitom stejně jako totálně neregulovaný hazard může mít vážné negativní společenské důsledky, radikální plošný zákaz bude mít také silné a vážné dopady, které si politici pravděpodobně vůbec neuvědomují.
Pokud přijmeme tezi, že hazard je podnikatelská aktivita, která vychází vstříc poptávce, potom prohibice je ekonomické opatření, které zásadním a významným způsobem vstupuje do svobodných tržních vztahů. A narušuje vlastnické vztahy a výkon vlastnických práv. Což otevírá mimo jiné prostor k dost nepříjemným arbitrážím.
Cena rizika
Zásadní omezení určité ekonomické aktivity má své důsledky, mnohdy nechtěné či nezamýšlené. V tomto ohledu ekonomie nahlíží na prohibici kriticky. Prohibice může snadno vyvolat rychlý rozvoj takových ekonomických aktivit, které nejsou společensky žádané, anebo jsou přímo nebezpečné. Ekonomická věda v tomto ohledu často pracuje s termíny jako externality, morální hazard nebo nepříznivý výběr.
Jedním z předpokladů ekonomie je skutečnost, že subjekty se chovají racionálně, tedy zvažují výnosy a náklady svých rozhodnutí a následně v tomto ohledu činí volbu, při níž se snaží o maximalizaci výnosů při minimálních nákladech.
Je naivní se domnívat, že prohibice povede k naprostému utlumení nebo zásadní eliminaci chování, které ekonomické subjekty budou považovat za racionální. Mám obavu, že zákaz hazardu povede k substituci těchto aktivit do oblastí, které jsou spojené s ilegální činností.
Přečtěte si: Policie obvinila bývalého náměstka kvůli zbytečným analýzám o automatech
Významnou součástí uplatňování prohibice u určitého statku je podstatný růst ceny tohoto statku. Což je lákadlem pro mnohé ekonomické subjekty, které začnou takovou službu nebo aktivitu poskytovat, a to i za cenu rizika postihu.
Úplný zákaz hazardu by vedl k situaci, v níž to, co dnes máme jakž takž pod kontrolou, se přesune do oblasti nelegálních aktivit, z nichž kromě jiného stát neuvidí ani korunu. Ať půjde o nelegální herny nebo přechod k internetovému sázení, které je v globální síti prakticky nekontrolovatelné. Představa, že klientela hazardních her začne jen tak hrát šachy nebo pexeso o drobné, je nejen naivní, ale i nebezpečná.
Líbivé gesto
Nulová tolerance hazardu je líbivé gesto, ale to je tak vše. Podívejme se na příklad Brna, které vyhlásilo (skoro) nulovou toleranci. Došlo k razantnímu poklesu daňových příjmů z této činnosti. Lze přijmout tvrzení, že příjmy z hazardních her do veřejných rozpočtů by neměly být argumentem pro bezbřehou toleranci této ekonomické aktivity.
Je jistě třeba mít na paměti nebezpečné společenské jevy s hazardem spojené. Ale právě situace v Brně ukazuje, že prohibice vedla ke vzniku nelegálních heren, obcházení zákona v podobě „kvízomatů“ a přesunu k internetovému sázení. Pokusme se racionálně zvažovat výnosy a náklady jakéhokoli ekonomického rozhodnutí.
Čtěte také:
Lidé z hazardu dali symbolickou výpověď, protestovali proti nadměrné regulaci
ČLÁNKY DO MAILU