ČEZ vyrazil z Albánie skoro tři miliardy korun a jeho nejprůšvihovější investice je smazána bez dramatických ztrát. Oproti starým zprávám o potížích největší polostátní firmy na Balkáně bude mít tahle skutečnost spíše menší mediální ohlas. Což je škoda. Balkánské investice ČEZ totiž ukazují, jak obtížné je pochopit, že podnikání jsou úspěchy i neúspěchy. Podstatná je podoba výsledovky na konci dne, nikoli mediální dojem.
Souhrn všech investic na Balkáně přinášel ČEZ slušné zisky až do vypuknutí krize, kdy investoři závislí na politickém riziku bývají vždy a všude biti hlava nehlava. Po Albánii přišly konflikty v Bulharsku a částečně i v Rumunsku. Příčina je všude politická, navíc nikoli vnitrostátní.
Evropská energetická politika vedla k takovému zvýšení cen elektřiny, že v chudých zemích je žárovka a lednička luxusem, na nějž značná část populace prostě nemá. A vlády těchto zemí nedovolují zahraničním investorům promítnout zvýšené náklady na pořízení energie do cen pro spotřebitele. Vysávají je, jak to jde. V Albánii to skončilo faktickým vyvlastněním a nyní i odškodněním. Mohli bychom si ho představit i vyšší, je ale otázkou, kdo by ho za nejchudší zemi Evropy zaplatil. V dalších zemích to dopadne nepochybně lépe a kritizované investice se mohou stát za pár let třeba i zlatým dolem.
A hlavně – ta výsledovka na konci dne je pořád hodně dobrá. Nejen z českého pohledu. Podle mezinárodního srovnání je ČEZ jednou z finančně nejzdravějších energetických firem v Evropě. Během krize mu i s výhledem na zhoršení výsledků vzrostl rating, zatímco západní obři ztráceli.
To je třeba vnímat zejména před páteční valnou hromadou, od níž se čekají změny v dozorčí radě a v zákulisí je slyšet, že je to předehra ke změnám ve výkonném vedení firmy. Moc to nepřekvapuje. Dozorčí rady jsou obsazovány politicky odjakživa. Nová politická reprezentace vždy tvrdí, že vybere odborníky, ale součástí odbornosti je vždy i nadstandardní vztah k partaji či funkcionáři. Nejinak je tomu i nyní. Změny v dozorčí radě nemívají dopad na hospodaření, pokud nedochází ke změnám ve strategii firmy a v jejím výkonném managementu. To ale v případě ČEZ hrozí.
V zákulisí se odehrává střet mezi ČSSD, která chce zachovat kontinuitu a Daniela Beneše, a Andrejem Babišem usilujícím o uchopení absolutní moci v nejhodnotnější státní firmě. Zatím se mu nepodařilo ani prosadit do rady svého klíčového spolupracovníka, šéfa Agrofertu Zbyňka Průšu. Ani Beneš, jejž se Babišova média už několik měsíců snaží zatáhnout do pseudokauzy Nagyová, zatím na odvolání nevypadá. Situace se ale může změnit během pár týdnů. A na tom, v jakém skutečném stavu je ČEZ, nebude pranic záležet.
Však také nikdo neřeší a nenavrhuje onu Babišovu stoprocentní dividendu. Nikdo neřeší, jaká má být strategie firmy po skončení tendru na Temelín. Ani nevíme, co v energetické politice chceme prosazovat doma a v Burselu. Kdyby management v minulých letech řídil ČEZ s takovou kompetencí, s jakou současná vláda vykonává svá akcionářská práva, tak by dnes asi nebylo co komentovat. Hodnota ČEZ by byla zanedbatelná.
Čtěte také:
Babiš zazdil vlastní boj o prémii z ČEZ
ČEZ navzdory požadavku Babiše odmítá vyplatit celý svůj zisk
