Evropa přijme čtyřicet tisíc uprchlíků, kteří již přepluli Středozemní moře, a dalších dvacet tisíc čekajících kdesi v utečeneckých táborech v Turecku či Jordánsku majících údajně právo na mezinárodní ochranu. A těch šedesát tisíc lidí si členské země rozdělí a odeberou. Český premiér se může holedbat, že nejde o rozdělení podle povinných kvót, kterému se Češi vzepřeli. Z konečného vyznění jednání je však celkem jasné, že kvóty budou „dobrovolné“, ale chraň nás pánbůh nevzít správný počet.
Předseda Evropské rady Donald Tusk pak ujišťoval veřejnost, že kdo nemá právo na pobyt v EU, bude vrácen zpět. A v Bruselu si mohou odškrtnout splněno. Což by bylo k pousmání, kdyby nešlo opravdu o hodně.
Imigrace je dlouhodobý, velký, zásadní a evropskou politikou vytvořený problém, přičemž uprchlíci před válečným konfliktem v Sýrii či Jemenu jsou jen pěnou na rozbouřené hladině. Ale stojí za to ji trochu prozkoumat. Především proto, že není úplně jasné, jak chce kdo rozeznat těch čtyřicet či šedesát tisíc lidí, kteří mají mít nárok na mezinárodní ochranu, když nemají v naprosté většině žádné doklady, mluví stejným jazykem jako ostatní imigranti a vypadají také úplně stejně.
Čtěte komentář Lenky Klicperové: Strach jménem uprchlík
Ještě obtížnější pak je rozlišit, zda jde o Syřany uprchlé před Islámským státem, či příslušníky Islámského státu prchající před pešmergy. Máme tak vlastně jedinou jistotu, že prakticky sto procent jsou muslimové, z nichž podle statistik je prý pouhých sedm procent radikálních a schvalujících teroristické útoky. Prostým dělením pak dojdeme k výsledku, podle něhož znamená rozhodnutí summitu EU o přijetí uprchlíků první krok k rozmístění jedné potenciální divize Islámského státu na území EU během dvou let, zatím beze zbraní.
S vracením těch, kteří nemají „právo“ na pobyt v EU, je to pak ještě zábavnější, protože Donald Tusk by měl objasnit, kam je chce vracet, když většinou není možné zjistit, odkud ve skutečnosti přišli, a oni sami to určitě nebudou chtít vysvětlovat. Dosud není známo, že by se v nedávné historii vydala na cestu nějaká loď s nelegálními imigranty a odvezla je tam, odkud přišli, a je velmi nepravděpodobné, že se tak v dohledné budoucnosti stane. Jakkoli je to v tomto okamžiku jediná možná rychlá akce, která by uprchlickou vlnu podstatně zbrzdila.
Multikulturalismus bez požadavků na integraci
Dominantním důvodem migrace lidí z Blízkého a Středního východu a z Afriky je evropský sociální model, který jim v kombinaci s léta uplatňovanou politikou multikulturalismu vytváří v Evropě takové podmínky k životu, jaké jsou pro ně v jejich domovech absolutně nedosažitelné. A hlavně bez jakýchkoli požadavků na skutečnou integraci do většinové společnosti.
Této imigraci se stále nesprávně říká ekonomická. Ale ekonomickou emigrací je spíše ta z Ukrajiny či Vietnamu, kterou v Česku přijímáme sice bez velkého nadšení, ale trpělivě a bez protestů, protože to zemi prospívá.
Příchod nekvalifikovaných lidí ovládaných středověkou ideologií navyšuje sociální náklady bez naděje, že se adekvátně navýší státní příjmy z jejich daní.
To, co nyní Evropu bolí a je pro ni velmi nebezpečné, je emigrace zcela jiná a rozhodně nikoli prospívající. Příchod nekvalifikovaných lidí ovládaných středověkou ideologií navyšuje sociální náklady bez naděje, že se adekvátně navýší státní příjmy z jejich daní. Navíc eliminace bezpečnostních rizik s touto imigrací spojených je také mimořádně nákladná, ale daleko podstatnější je, že to vyžaduje již dnes rozsáhlé a velmi problematické zásahy do osobních svobod každého občana evropské země.
Po léta uplatňovaná zcela chybná politika dnes vytvořila situaci, která nemá jednoduché řešení. Ale zato zásadně radikalizovala velkou část společnosti a ta je připravena vynášet vzhůru v politickém žebříčku ty, kteří jsou ochotni jednoduchá a rázná řešení nabízet. Dokáže však někdo z dnešních takzvaných evropských politických elit alespoň připustit, že je třeba výrazně osekat sociální stát a začít hájit tradiční podobu západní společnosti a problém skutečně začít řešit Imigrační summit poměrně zřetelně demonstroval, že tomu tak není.
Čtěte také:
Česko by mohlo začít s výběrem uprchlíků na přelomu srpna a září
Reportáž: Vězni syrské války. Za každým uprchlíkem stojí příběh
