Představenstvo společnosti ČEZ se vzepřelo ministru financí Andreji Babišovi a odmítlo jím navrženou výplatu sta procent loňského zisku formou dividendy. A Babiš zatím mlčí, byť pro tak dominantního muže bude asi hodně obtížné skousnout podobný projev vzdoru ve firmě, v níž ze své moci ministerské vykonává akcionářská práva.
Pokud mu ta zdrženlivost vydrží, dobře tak. Už výrok o navýšení dividendy byl přes čáru a vyvolal dost nežádoucí pohyby na burze. Není divu, že jeho okolnosti šetří i tržní regulátor, tedy Česká národní banka. Věřme, že šlo jen o projev jisté nezkušenosti novopečeného ministra financí, nikoli o spekulativní záměr. Ale bylo by dobré něco takového už neopakovat.
Představenstvo firmy se tím, že lpí na dodržení všem známé a dlouho platné dividendové politiky, snaží situaci uklidnit. Žádná přetahovaná teď není na místě. Nejenže by vyvolala další kolísání kurzu akcií nejobchodovanější firmy v zemi, ale zároveň by dál rozdmýchala velmi silné pochybnosti a spekulace o záměrné manipulaci s kurzotvornými informacemi.
ČEZ prostě má svou dividendovou politiku. A té se musí držet až do okamžiku, kdy se ji rozhodující akcionář, tedy český stát, rozhodne změnit a informaci řádným způsobem zveřejní.
Aby ale stát zodpovědně rozhodl, musí k tomu mít dostatečné informace a především jasno v tom, co od firmy vlastně chce. Ani jedno teď nemá. Chybí konkrétní a jasná energetická koncepce, z níž by bylo jasné, zda stát bude ty jaderné elektrárny přece jen stavět, jak již dříve navrhoval ministr průmyslu Mládek, svým vlastním státním podnikem.
Není jasné, jaká je budoucnost uhlí, protože se musí definitivně rozhodnout o limitech. A nakonec ani nevíme, k jakému nesmyslu nás bude tlačit klimatická politika EU.
Když bude stát stavět svou státní jaderku, je legitimní odsát dividendu z ČEZ a stavbu z ní částečně financovat. Jestli bude jaderná koncepce opuštěna, musí peníze v ČEZ zůstat a firma musí investovat do uhelných technologií a obnovitelných zdrojů. A to vše je jen část problému. Amatérské vystupování ministra financí k řešení tohoto problému rozhodně nepřispívá.
A nepřispívají k němu ani okaté pokusy Andreje Babiše dostat obrovskou a vlivnou firmu pod svou osobní kontrolu. Nejprve tím, že by podle zákulisních zvěstí měl volné místo v dozorčí radě obsadit současný šéf Agrofertu Zbyněk Průša. Pak by se mohly otevřít dveře i k personálním změnám ve výkonném managementu.
To vše je v rozporu s nepsanou dohodou koaličních stran, že v ČEZ se žádná noc dlouhých nožů podobná těm v jiných státních firmách a v rezortech ANO konat nebude. Prostě když už chce ministr financí mermomocí řídit stát jako firmu, měl by mu někdo alespoň vysvětlit, že stát fakt není jako Agrofert. Není to akciovka s jedním jediným akcionářem – jím samotným.
Čtěte také:
ČEZ navzdory požadavku Babiše odmítá vyplatit celý svůj zisk
Dividendy ČEZ je třeba posoudit ve vztahu k investicím, mírní vášně Sobotka
ČEZ zrušil obří tendr na dostavbu Jaderné elektrárny Temelín
