Jedním ze základních úkolů policie je dbát na veřejný pořádek. To ovšem předpokládá mít pořádek na vlastním stole. To, co se stalo rozhodnutím ministra vnitra v demisi a bez důvěry, dosti neomaleně odhaluje, že klíčová složka naší bezpečnosti nemá moc jasno ani v tom, co je pořádek, natož veřejný.
Je jasné, že právní stav po rozhodnutí soudů, které Petra Lessyho zprostily obvinění z trestných činů, není zrovna jednoduchý. Moc prostoru k manévrování není. Ale připustit dvojvládí a doufat, že současný policejní prezident vyklidí šuplíky a odjede do Bratislavy, je projevem amatérismu. A ten v bezpečnostních složkách nemá co dělat.
Je to ovšem asi logický konec procesů, které začaly v roce 2010 poté, co do funkce ministra vnitra usedl Radek John a rezort začal fakticky řídit Vít Bárta. Snaha uchopit tuto část mocenského aparátu byla od prvního okamžiku zřejmá a od prvního okamžiku bojoval expremiér Nečas o vnitro a policii s Bártou, jako by se psal rok 1947.
Byl to boj sice usilovný, ale marný – vnitro začalo žít svým vlastním životem. Bártovi lidé vyměnili policejního prezidenta a vybrali i další důležité lidi. S tím, že nad státními zástupci stál velmi nekonfliktní a slabý Jiří Pospíšil, pak zřejmě souvisí i to, že policisté, zejména z takzvaných elitních útvarů, získali pocit, že nyní mohou vykládat a interpretovat zákony po svém.
Nic na tom nezměnilo ani Nečasovo konečné vítězství nad Bártou a jmenování Kubiceho ministrem vnitra, ani následná administrativně ne zrovna zvládnutá výměna prezidenta Lessyho za prezidenta Červíčka. Kubice v mocenských ambicích svých bývalých kolegů z policie neviděl problém. Nakonec i jemu politici ublížili, tak co by se nyní staral o rovnováhu mezi zákonodárnou mocí, policií a justicí.
A jsme v situaci, kdy je po puči plukovníků, v němž padla Nečasova vláda, aniž by během půl roku policisté a státní zástupci přinesli věrohodné důkazy a vznesli obvinění vůči lidem, které drželi pět týdnů ve vazbě.
Pražští radní jsou nejprve obviněni z absurdního trestného činu, když se pokoušeli řešit nestandardní smlouvu kolem Opencard. A vzápětí se dozvědí, že ať budou o dostavbě tunelu Blanka rozhodovat jakkoli, obvinění je stejně nemine. O fungování policejních gangů, z nichž se zatím před soud dostal jen ten Toflův, je snad zbytečné mluvit.
A na vnitro míří podle všeho sociální demokrat Milan Chovanec. Je to člověk jistě bystrý a schopný se rychle učit. Ale dosud se učil na ministra dopravy, což je opravdu jiná disciplína.
Vztahy a osobní vazby spojené s nejrůznějšími často ekonomickými zájmy v bezpečnostních složkách jsou mu bezpochyby skryty a bude dlouho trvat, než přijde na to, kde je doopravdy sever. Jestli na to vůbec dostane čas od policistů a státních zástupců, kteří si v posledních dvou třech letech zprivatizovali takový díl moci, že z toho jde strach.
Čtěte také:
Červíček dobrovolně neodstoupí, Pecina musí dvojvládí na policii řešit sám
