Čekání na poslední díl seriálu o ostravských dolech „Kterak miliardář k miliardám a horník o práci přišli“, je už poněkud únavné. Současnou epizodu si ale producenti z NWR mohli už opravdu odpustit. Ostraváci jsou schopni generovat opravdu mnohem zábavnější anekdoty.
Firma navrhuje masivní státní podporu provozu finančně mrtvé těžební společnosti vytvářející provozní ztrátu od dávné minulosti a s tímtéž výhledem do vzdálené budoucnosti. To už je zřejmě spíše produkt hormonů vznikajících v tělech stresem přetížených manažerů. Rozhodně to nemůže být ani základ pro nějaké vyjednávání s vládou. Nápad totiž neřeší vůbec nic z toho, co by mělo být řešeno.
Především je jasné, že existují části OKD, které mají šanci přežít po očištění od dluhů a nějaké restrukturalizaci. U dalších částí není jasné, jaká je jejich hodnota. A něco, jako třeba důl Paskov, mělo být uzavřeno již dávno. Management firmy se ale o nic takového nestará. Pořád předstírá, že firma je nadále životaschopná. Hotovost na účtu ale hoří jak kerosin v motoru stíhačky a ceny uhlí na světových trzích dál klesají.
Na platy možná ještě nějaký čas bude. Ale třeba o dostatečnosti povinných rezerv na rekultivaci důlních děl bych se na místě Českého báňského úřadu pro jistotu přesvědčil. Bankrot je na dohled. Vyjednávání s vládou o nějaké pomoci je tak spíše než realistickou cestou k záchraně jen pokusem členů představenstva a dozorčí rady pořídit si alibi.
Oddalování insolvence
Hlavně pro okamžik, až bude někde nějaký státní zástupce zvažovat, zda se oddalováním vyhlášení insolvence nedopustili nějakého trestného činu. Vláda by se k situaci na Ostravsku měla postavit čelem a jasně a nahlas konstatovat, že situaci OKD má plně v rukou majitel, tedy společnost NWR, která se žádné státní pomoci nedočká a musí konat.
Nenastane žádná sociální apokalypsa, byť pro samotné horníky to bude obtížné období, v němž stát může pomoci programy pro předčasné odchody do důchodu, rekvalifikacemi a dalšími metodami, které se osvědčily při jiných případech masového propouštění. Mimochodem třeba při rekultivacích uzavřených šachet bude práce zcela jistě více než dost. Některé šachty navíc jistě budou schopny těžbu udržet a insolvenční správce je jistě bude schopen velmi rychle prodat, stejně jako jiné provozně udržitelné části firmy.
Zarputilý odpor managementu NWR ke standardnímu řešení situace OKD je vlastně nepochopitelný. Vysvětlit se dá jen obavami, že by insolvenční správce mohl v účetnictví zúčastněných firem zjistit cosi, co by nikdo mimo tu správnou partu neměl vědět. A to, že zde má někdo v černé Ostravě černé svědomí, je docela znepokojující.
Čtěte také:
Státní podpora pro NWR nepřipadá v úvahu, shodla se tripartita
Krúpa se zatím spokojí se dvěma procenty NWR. Prodělal dvacet milionů
