Jak ČEZ, tak Energetický a průmyslový holding usilují o ovládnutí Slovenských elektráren, které prodává extrémně zadlužený italský ENEL. Ten zájem z české strany není nijak překvapivý.
Znalost trhu a propojení energetických soustav je lákadlem a cestou k dobrým ziskům. A současná doba, kdy jsou evropské energetické firmy zdecimované evropskou energetickou politikou, je dobou akvizicím nakloněnou. Pokud tedy samozřejmě věříme, že ona sebevražedná politika narazí dříve nebo později na nějaký pud sebezáchovy evropských politiků.
Na prodeji Slovenských elektráren je navíc zajímavý jeden faktor důležitý i pro Česko. Tím je plán dostavby jaderné elektrárny Mochovce, která se bude potýkat se stejným problémem, na němž u nás ztroskotala dostavba Temelína. To znamená se skutečností, že dotovaná a povinně vykupovaná elektřina z obnovitelných zdrojů stlačila ceny silové elektřiny pod čtyřicet eur za megawatthodinu. Nově budované jaderné bloky jsou však schopné vyrábět beze ztráty jen za ceny nad osmdesát eur. I nový vlastník se bude muset k problému nějak postavit. Připomeňme přitom, že Evropská komise odmítá řešení v podobě státem garantovaných cen výkupu elektrické energie. A jiné řešení použitelné pro privátní firmu, kterou je jak EPH, tak ČEZ, dosud nikdo nevymyslel.
Zkušenější ČEZ
Je docela dobře možné, že ten, kdo dokáže lépe ošetřit jadernou část SE, bude schopen nabídnout lepší cenu a v tendru u Italů uspěje. Proto je třeba vnímat šance obou českých uchazečů i z jiných pohledů, než je jen prostá finanční síla.
V této disciplíně má jistě navrch český polostátní ČEZ, který je přes veškerou veřejnou a často nespravedlivou kritiku svého hospodaření nejzdravější velkou evropskou energetickou společností. Na akvizice je opravdu dobře připraven. Evropských konkurentů z oboru v bitvě o Slovensko asi vzhledem k jejich kondici moc nebude. Navíc zkušenosti s provozem jaderných elektráren mu také hrají do karet.
Mocná J&T
Jenže na druhé straně za zády EPH stojí mateřská skupina J&T, která je na Slovensku opravdu mocným hráčem. Její blízkost slovenské vládě a jmenovitě premiéru Ficovi je obecně známou skutečností. Dokladem je velmi racionálně vyřešená akvizice slovenských plynáren, v níž Daniel Křetínský dosáhl pozoruhodné dohody o rozdělení firmy na státní regulovanou část a privátní ziskový plynárenský byznys. Dá se předpokládat, že by dokázal efektivně řešit i slovenské jádro. Navíc slovenská vláda stále drží v SE minoritní podíl a pro každého nového vlastníka bude důležité mít s kabinetem dobré vztahy.
Docela logické by z tohoto pohledu bylo, kdyby se EPH a ČEZ spojily, protože jejich zájmy jsou kompatibilní. Nebyl by to první byznys, který by spolu tyto firmy udělaly. Jenže široce ventilované a nikdy nepotvrzené pochybnosti kolem společné akvizice německého dolu Mibrag v kombinaci s nepřátelským postojem ministra financí ke skupině J&T takovou dohodu těžko připustí.
Čtěte také:
Křetínského EPH chce dvoutřetinový podíl ve Slovenských elektrárnách
ČEZ krouží okolo Slovenských elektráren, chce koupit podíl Enelu
