Evropská centrální banka prozatím nevyslyšela volání Mezinárodního měnového fondu po dalším uvolnění své měnové politiky. A je to celkem pochopitelné. Nejde jenom o to, že jádrová inflace, tedy růst cen očištěný o záležitosti neovlivnitelné měnovou politikou, začala docela citelně růst. A nejde ani o to, že růst HDP v eurozóně docela citelně oživuje a nezdá se, že by potřeboval nějakou měnovou podporu.
MMF, který v nedávném prohlášení doporučoval Evropě zrychlit tištění peněz, samozřejmě tuší, že rozvojové země začínají pociťovat už to velmi mírné utahování amerických měnových kohoutů. A byl by rád, kdyby za Fed zaskočila ECB a podpořila světové trhy. Navíc růst v Evropě je křehký a velmi nerovnoměrně rozložený.
ECB je ale ve složité situaci. Její šéf Mario Draghi v době vrcholící krize eura velmi rozhodně prohlašoval, že učiní vše pro zachování společné evropské měny. Jenže zároveň mluvil o tom, že účinnost této pomoci je podmíněna nezbytnými strukturálními reformami, které musí většina evropských zemí provést, aby byly schopny fungovat pod střechou jedné měny. Měnová politika ECB tedy dala politikům čas na změny.
Banka proto nakoupila mračna bezcenných aktiv, čímž udržuje v chodu problémové evropské banky a následně také ony zmíněné vlády, které však zatím neudělaly skoro nic. Dokonce ani ti největší průšviháři v Aténách neplní, co jim bylo uloženo. Řecká vláda se sice holedbá rozpočtovým přebytkem, ale její ekonomika rozhodně v pořádku není. Stavy státních zaměstnanců se snižují velmi pomalu a naděje, že se v této zemi skutečně vše zásadně změní, pohasla. Oživující růst pak oslabuje jakoukoli vůli k reformám i všude jinde. A třeba taková Francie, která je se svou krajně levicovou vládou opravdu velkým rizikem pro euro, se nepochybně do ničeho racionálního nepustí.
Nepříjemný test bank
Rizika visící nad evropskou měnou jsou proto stále velmi silná. Blíží se navíc evropský zátěžový test všech významných bank, který by podle všech zainteresovaných už tentokrát neměl být cinknutý a neměl by malovat situaci evropského bankovního sektoru narůžovo. Pokud se toto očekávání splní, bude to nejen překvapivé, ale také docela nepříjemné.
V té chvíli bude ECB nepochybně zasahovat nástroji, které má k dispozici, protože politiky, kteří promarnili zadarmo získaný čas, zase nenechá v loji. Volání MMF po dalších nákupech aktiv a uvolňování měnové politiky bude nakonec vyslyšeno. Ale to není ve skutečnosti nic, co by Evropa potřebovala. Jen to dále poškodí její ekonomické perspektivy. A nijak si nezastírejme, že české perspektivy to i s českou korunou postihne také.
Ale dokud bude společná měna důležitější než společná prosperita, nebude se na tomto kontinentu dít nic jiného než další a další adaptace pohádky o nahém císaři, který prý stále chodí ve skvělém rouchu.
Čtěte také:
