Zázračnou harpunou, která má tučného Mobyho Dicka ulovit, je elektronická registrace tržeb. Bohužel je však poměrně dost důvodů pro přesvědčení, že jde jen o miliardový byznys pro pár vyvolených firem, jehož efekt bude tristní. A slavný chorvatský vzor na tom nic moc nemění.
Malá česká domů
Ne že by se v Česku na daních nešidilo. Šidí se. Ale daňovou kázní mají Češi bezpochyby blíže k Němcům než k Italům, Řekům či již zmíněným Chorvatům. Takže samotný objem úniků je mnohem nižší, a navíc ani ten nejdokonalejší systém na světě ho nedokáže zlikvidovat úplně a bezezbytku.
Babišovi stejně jako obchodním řetězcům a řadě dalších velkých podnikatelů lezou nejvíce krkem drobní obchodníčci, hoteliéři a hostinští, kteří pro šizení na daních mají jistě největší prostor. Tvrdí, že jde o nekalou konkurenci, která jejich velefirmy poctivě danící zisky na Nizozemských Antilách či využívající velkorysé optimalizace nabízené lucemburskou vládou neférovým způsobem poškozuje.
Ve skutečnosti i ti hospodští nějaké a nikoli nevýznamné daně z velké části platí. Přinejmenším pokud jde o DPH. Například pivo a alkohol hospoda nakoupí výhradně s fakturou, protože to ten pivovar či likérka evidující kolky jinak ani neumí. Pokud je hospodský plátce DPH, tak z toho daň odvede on, pokud plátcem není, zaplatí ji pivovar. K šizení mu tak zbývá část potravin, tedy něco kolem poloviny obratu, a i z toho musí část odvést. Podobně hoteliér má dominantní část tržeb od firemní klientely, nejvíce od cestovních kanceláří. Bezhotovostně a s fakturou. Takže opět se dani nevyhne.
To Chorvaty s jejich náturou a domácím vínem z vlastního vinohradu a laxní daňovou kontrolou před zavedením evidence tržeb jistě netrápilo. I proto se tam poté dostavil nějaký hmatatelný efekt.
Drahý velký bratr
Pochopitelně i českého hospodského dokáže erár zinkasovat více. Jenže to bude mít i svou druhou, méně přívětivou stranu. Majitelé restaurací se ve skutečnosti o výnos ze svého daňového úniku v ostře konkurenčním prostředí musejí dělit se svými zákazníky. Funguje to tak, že personál restaurací má obvykle velmi nízký oficiální plat, z něhož platí velmi nízké odvody. Zbytek dostává v hotovosti z tržeb.
Když budou tržby evidované a zdaněné, budou hostinskému na tyto doplatky chybět peníze, což ho donutí zvednout oficiální mzdu, aby mu tam vůbec někdo to pivo roznášel. Jenže zdražená pracovní síla znamená vyšší ceny pro spotřebitele. A to až o desítky procent. Vyšší ceny pak znamenají méně zákazníků, a tím i méně personálu, který se odebere pro dávky na úřad práce a dál bude dělat někde úplně načerno.
Nehledě na to, že část hospod zavře a celkové tržby v celém odvětví se vrátí dost pravděpodobně někam blízko k původně vykazovaným hodnotám. A to z toho naplánovaného vyššího výběru daně zase pěkný kousek odkousne. Navíc zcela pomíjíme skutečnost, že během velmi krátké doby se lidé naučí i tohoto daňového velkého bratra šidit a podvádět.
Nelze přitom pominout, že velký bratr bude také něco stát. Na straně státu se nyní hovoří o investici 250 milionů korun na hardware a software, na němž by měl systém běhat. Bude jistě velmi poutavé sledovat, jak bude probíhat zadávání této zakázky prostřednictvím Státní tiskárny cenin. Včetně války, kterou to mezi IT společnostmi vyvolá.
K pořizovacím nákladům bude ovšem nutné připočítat každý rok provozní náklady na chod systému. A především náklady na další pracovníky finančních úřadů, kteří budou kontrolovat, zda daňové subjekty opravdu důsledně používají online pokladny a nakolik jsou výsledky v souladu s daňovými výkazy.
Je tak docela dobře možné, že systém si na svůj chod sice vydělá, ale to je tak všechno, co od něj lze čekat. Daňový Moby Dick bude dál brázdit oceány a příští vláda bude muset šetřit, nebo zvyšovat daně.
Čtěte také:
*Jak na daňové ráje? Odkryjte vlastníky, žádají čeští experti
Tomáš Zdechovský: Nekoupím si výrobek od firmy, která neplatí daně
