Oživení veřejných zakázek, zejména ve výstavbě infrastruktury, bylo jedním z hesel, s nimiž vláda loni zahajovala své působení. Nové dálnice, silnice a další stavby měly přinést do ekonomiky oživení a pracovní místa. Už Rusnokova vláda navýšila pro tento účel rozpočtové zdroje a Sobotkova v tom plynule pokračovala.
Jenže řeči se vedou a pivo se pije a mít peníze nestačí. Poslední pravicová vláda v rámci úspor skutečně omezila investice a v jejich rámci i přípravu staveb. To nemohlo zůstat bez následků. Dva roky po jejím pádu a onom slavném startu za oživením ekonomiky je však nepochopitelné, když za první čtyři měsíce roku poklesl objem veřejnými zadavateli vyhlášených tendrů meziročně skoro o třetinu. To se nám ta nová košťata moc neosvědčují.
Novela zákona o veřejných zakázkách, která by normu zpružnila a zrychlila přípravu staveb, stále neprošla vládou. Co prošlo, je sporné a nic neřešící zvýšení výkupních cen pozemků pro liniové stavby. Na něm pár vlastníků půdy včetně toho největšího zastávajícího funkci ministra financí vydělalo nějakou tu korunu. Ale to je tak vše. ŘSD po několikaleté personální devastaci aktivitou nehýří. Na ministerstvu dopravy se rozkoukává během dvou let třetí ministr. A je otázkou, zda se podaří přerušit tradici, podle níž byla každá změna k horšímu.
Ale nejde jen o nepříliš iniciativní státní správu, kterou teď daleko více než veřejné investice zajímají prebendy plynoucí ze služebního zákona. A možná nejde ani o legislativu, která se tak nějak nerodí a nerodí. Zásadním problémem je dva roky trvající kriminalizace jakéhokoli rozhodování spojeného s utrácením veřejných peněz. Každý tendr je napadán nejen konkurencí, ale zhusta i orgány činnými v trestním řízení, a jak politici, tak úředníci se jednoduše bojí rozhodovat.
A čeho se bojí? Třeba příkladu bývalého ředitele pražského odboru městských investic Jana Beránka. Ten byl v kauze tunelu Blanka obviněn za to, že nechal expertně ověřit, zda provedené práce odpovídají uzavřené smlouvě a zákonu o veřejných zakázkách, protože se mu to celkem oprávněně nezdálo. Policisté usoudili, že měl bez řečí zaplatit faktury a peníze za experty jsou škoda vzniklá městu. Kdyby ale zaplatil, tak by byl stíhán za to, že dostatečně neprověřil oprávněnost sporných faktur.
A podobné kauzy se odehrávají na stovkách státních úřadů i samospráv. Posedlost policie politiky a úředníky ve spojení s jejich naprostým diletantismem v ekonomických otázkách je tak další pořádně tlustou žábou na prameni. A staré party, kvůli nimž veřejnost ztratila důvěru v politiku a získala pocit, že ve veřejné správě se jenom krade, se dnes mohou všem těm čistým posmívat, jak jsou neschopní a jak to za nich šlapalo a stavělo se o sto šest. A nejenže se smějí, ale také se postupně derou na důležité pozice.
