Písemné odůvodnění rozsudku v kauze Jany Nagyové a vojenských zpravodajců je ještě větší katastrofou pro státní zástupce z Olomouce, než mohli žalovaní před začátkem procesu doufat. Nejde ani tak o to, že expremiér Nečas na uzavřeném jednání potvrdil, že o prověření bezpečnosti své rodiny Vojenské zpravodajství požádal sám osobně a svou tehdejší milenku Nagyovou pověřil jednáním se zpravodajci. Že se tak stane, bylo zřejmé od počátku.
Daleko významnější je, že soudkyně jednoznačně konstatovala pravý opak toho, co celou dobu trvání soudu prohlašovali žalobci. Tedy že všichni předvolaní svědci dosvědčili před soudem verzi událostí podanou zpravodajci a Nagyovou, a nikoli tvrzení žaloby. Tedy že nesledovali tehdejší expremiérovu manželku, ale řešili ochranu proti sledování. Tento závěr soudkyně učinila i v případě výpovědi generála Pilce, který jinak v době vyšetřování s policií velmi iniciativně spolupracoval. Posudek policejních sledovačů odmítla jako nedůvěryhodný, protože jeho autoři nebyli seznámení s vnitřními předpisy zvláštních služeb pro tyto činnosti.
Dokonce dosti ironicky konstatovala, že jediné tvrzení, které se žalobě podařilo dokázat, je skutečnost, že zpravodajci Páleník, Kovanda a Pohůnek byli v inkriminované době úředními osobami, a mohli tedy spáchat zločin zneužití pravomoci, ale to je tak vše.
Celkem jednoduše rozbila i motiv, na základě kterého měla Nagyová zneužít špiony. Žárlivost a snaha získat expremiéra pro sebe byla přesně v době, kdy se od manželky odstěhoval a byl s ní dohodnut na rozvodu, poněkud nepravděpodobná. Žalobci tak zůstali před soudem bez motivu hlavní obžalované a bez jediné svědecké výpovědi, že by obžalovaní vykonávali činnost, která jim není zákonem dovolena.
Nezbývá než konstatovat, že státní zástupci a takzvaní elitní policisté předvedli naprosté profesionální selhání, nebo něco ještě horšího. Vrchní státní zástupce Ivo Ištvan totiž měl celkem zjevný motiv svrhnout vládu, která mu hodlala zrušit jeho olomoucký pašalík Vrchní státní zastupitelství. A tento motiv je evidentně mnohem méně bizarní než ten, který přiřkli Nagyové.
S odůvodněním prvoinstančního soudu se bude odvolací soudce těžko vypořádávat nebo bude muset změnit svůj zveřejněný, velmi nestandardně ostrý a předčasný názor. Při rozhodování o původním rozhodnutí samosoudkyně, která nejprve předala vojáky ke kázeňskému potrestání ministru obrany a Nagyové dala podmínku, tento soudce dotyčné pohrdlivě prohlásil za vinné, aniž se seznámil s důkazním materiálem. Skoro by měl zvážit, zda sám sebe nevyloučí z rozhodování pro veřejně projevenou podjatost.
Čtěte také:
