Pražská schůzka visegrádské skupiny s Makedonií a Bulharskem vyvolala neobvyklý poprask v Německu, jehož představitelé dávali nikoli zrovna potichu najevo svou nespokojenost s východní drzostí hledající nějaké praktické a fungující řešení k zastavení migrační vlny, která se na jaře bezesporu opět vzedme. Prezentováno to bylo jako vzpoura proti kancléřce Merkelové, která hledá celoevropská řešení migrační krize.
Jenže realita bude asi trochu složitější než diskuse, zda má migranty zastavit Turecko, nebo plot na makedonsko-řeckých hranicích.
Spor se evidentně vede o to, zda zastavit migraci úplně a dostat hranice pod kontrolu, jak chtějí visegrádské země včetně Česka a nyní už i většina Evropy, či pokračovat v přijímání dalších statisíců migrantů, jak prosazuje Německo. Tento německý postoj nakonec jasně potvrdila i Angela Merkelová při své nedávné návštěvě Turecka, kdy přislíbila přebírání několika set tisíců syrských uprchlíků, kteří pak mají být povinně rozděleni do všech evropských zemí.
Z jakého mandátu čerpala kancléřka při těchto slibech, není zrovna jasné, ale my na Východě jsme mohli cítit jakési déjá vu protektorát. A úplně komfortně se necítili zřejmě ani Francouzi, když premiér Valls přispěchal s vystoupením, že si sice vezmou těch třicet tisíc běženců, co na ně připadli v rámci schválených kvót, ale navíc už ani nohu.
Půjde to vůbec
Věcně je situace jasná. Turci by měli ohlídat pobřeží a nedovolit každodenní vyplouvání tisíců migrantů na krátkou cestu do Řecka. To závisí na vůli, která dosud nebyla vůbec žádná. A na schopnosti policie, jež je omezena tím, že uprchlíci jsou skvělý byznys a nejspíš na něm participují i sami policisté. I kdyby Merkelová miliardami eur skutečně obloudila Erdogana, je vážnou otázkou, zda ten bude vůbec schopen na současné realitě něco podstatného změnit.
Visegrádské řešení je tak jediným skutečným řešením nezvladatelného migračního proudu a reálnou ochranou vnějších hranic Schengenu.
Řecko při ochraně svých hranic nic nezmůže, protože musí podle platné evropské legislativy běžence zaregistrovat. Vrátit je do Turecka může jedině po neúspěšně ukončeném azylovém řízení, což prakticky znamená, že je pošle dál do Evropy. A tam už leckde vyrostly ony proklínané orbánovské ploty, takže se bude hledat nová cesta, třeba přes Bulharsko. Ale příliv migrantů nezeslábne.
Zastavení proudu na severních a západních hranicích Řecka je tak jediným reálným nástrojem, jak migraci alespoň dočasně opravdu omezit, protože uprchlíci zcela nepochybně ztratí zájem dobývat se do Řecka, pokud se z něj nedostanou dál.
Jediná cesta
Visegrádské řešení je tedy jediným skutečným řešením nezvladatelného migračního proudu a reálnou ochranou vnějších hranic Schengenu. Je proto třeba klást si otázku, proč to vzbuzuje u německé vlády takový odpor. Důvod může být jediný a tím je zájem na dalším přílivu utečenců, s nimiž má německá vláda zřejmě nějaké nám všem ostatním zatím utajené plány.
Počet žadatelů o azyl v roce 2014 a 2015
Jestliže ale německá vláda nechce zastavit příliv dalších statisíců až milionů lidí z Blízkého a Středního východu a z Afriky, měla by to jasně deklarovat a vyjasnit si to s ostatními zeměmi Unie, přes které ty davy proudí a proudit budou. A především by neměla vůbec nikdy mluvit o rozdělování migrantů do zemí, které se s německou imigrační politikou prostě neztotožňují.
Je to politika největší evropské země, co nyní tak významně dělí Evropu, a zřejmě nezbývá než počkat, až si to Němci doma vyjasní. Začne to sice už za pár dní volbami v důležitých spolkových zemích, ale na definitivní novou německou politiku budeme čekat ještě více než rok, do voleb do Bundestagu.
Čtěte také:
Eurostat: O azyl loni v EU žádalo rekordních 1,2 milionu osob
Rozdělování uprchlíků musí být povinné, žádá před summitem EU Tsipras
Summit V4: EU by měla podpořit ochranu hranic v Makedonii a Bulharsku
