Kampaň ČSSD před krajskými volbami vymezující se vůči koaličnímu partnerovi Babišovi je něco, co je v politice běžné a zažili jsme to mnohokrát. V nedávné minulosti třeba při střetech ODS a TOP 09. Ministr financí však ublíženě pění. Po konfliktu kolem novely zákona o střetu zájmů, který má zakázat do budoucna ministrům vlastnit firmy, je to další projev značného vnitrokoaličního napětí.
Těžko říci, nakolik je Andrej Babiš skutečně rozčílený a nakolik jde o chladný kalkul, který může směřovat až k rozbití vlády. Sněmovní volby jsou příští rok a už nyní by si hnutí ANO mělo vyjasnit, co bude jeho volebním tahákem. Ono už legendární „všetci kradnú“ totiž po letech vládnutí není moc na místě.
A proto je velmi lákavé postavit se do pozice idealistického otloukánka, kterého se všichni kradoucí politici ze všech tradičních stran pokoušejí ze všech sil zbavit, aby je nemohl klepat přes prsty. Na tom by se u stále frustrovaných Babišových voličů dalo asi ještě něco uhrát. Zvláště když nějaký pozitivní program, natož hmatatelný výsledek vládnutí ANO se hledá jen velmi těžko.
Střet zájmů
Zákon o střetu zájmů přitom Babišovi až tak moc nevadí. Ono se nikde na světě nepodařilo úplně dobře oddělit miliardářské politiky od jejich firem, i když se na to používají třeba svěřenské fondy, kde skutečného vlastníka načas nahradí správce fondu a tváří se, že mezi politikem a jeho byznysem je čínská zeď. Ale vypadá to přece jen civilizovaněji než současná trochu orientální varianta.
Babiš je nepochybně připraven na takové řešení přistoupit. Jemu ale mnohem více vadí, že se o tom mluví, protože to poškozuje jeho pracně a z ničeho budovanou image protikorupčního bijce. Uvažovat o shození vlády a využití „štvanice na Babiše“ jako volebního programu tak není od věci a šéf ANO to jistě zvažuje.
Volební potenciál ANO se nedaří dostat nad 30 procent. Bez toho se ale Babišův koaliční potenciál blíží potenciálu Jiřího Paroubka po vítězství v roce 2006.
Má to ale háček nebo spíše pořádný hák. Volební potenciál ANO se ani přes veškerou snahu nedaří protlačit nad třicet procent. To je ale nezbytné, pokud má být ANO po volbách stranou, kterou nebude možné při vytváření vlády obejít. Protože jinak se Babišův koaliční potenciál limitně přiblíží koaličnímu potenciálu Jiřího Paroubka po vítězných volbách v roce 2006.
A partaj Agrofertu se ocitne v opozici, což by byl pro firmu pořádný malér. Například by se začaly zase opravovat pravidla dotací tak, aby pomáhaly malým a středním podnikům spíše než největším koncernům. Také by asi vylítali manažeři blízcí Agrofertu ze státních firem, které svou obchodní aktivitou zásadně ovlivňují ziskovost Babišova impéria.
A tak asi ještě párkrát proběhne nějaké to berany, berany duc mezi premiérem a jeho ministrem financí. Ale nic podstatného se nestane, protože Bohuslav Sobotka dobře ví, kam až může zajít. A socialisté určitě o předčasné volby nestojí, když vláda takřka stoprocentně plní právě jejich volební program.
Čtěte také:
Babiš spustil kampaň za miliony. Na státu nevyděláváme, tvrdí
