Překvapení, které projevují manažeři firem, ale i ekonomové v bankách nad intervencemi, s nimiž ČNB přišla minulý týden, je dost těžko pochopitelné. Každý, kdo sledoval pravidelná jednání bankovní rady, věděl, že už nejméně rok centrální bankéři tento krok vážně zvažují. A po říjnovém zasedání muselo být takovému pozorovateli jasné, že ten okamžik je na dohled.
Ale stejně málo pochopitelná je i velmi nepřátelská reakce ze sféry byznysu. A je pochopitelná tím méně, že přichází také od lidí, kteří ještě nedávno zhusta kritizovali Nečasovu vládu za úspory a škrtání investic. Tyto kroky měly přitom z makroekonomického pohledu na ekonomiku stejný dopad, jaký by nyní měla nečinnost centrální banky. Omezování deficitu vedlo k poklesu domácí poptávky a snižování cen. V případě škrtání investic do infrastruktury došlo k dramatickému propadu cen stavebních prací a masakru v celém stavařském sektoru. Zdá se, že chápání makroekonomických souvislostí mezi veřejností, a to i odbornou, není zrovna oslnivé.
Autorovi tohoto textu není úplně po srsti zastávat se právě tohoto kroku ČNB, protože se deflace zase až tak moc nebojí a souzní s názory pánů Hayeka či Misese, že pokles cenové hladiny je nutným doprovodným jevem překonávání cyklické krize. Snižování cen likviduje postupně nejméně konkurenceschopné výrobní kapacity, které vznikly za nenormálních podmínek vrcholného ekonomického boomu a nemají právo na existenci. Je to prostě součást oné kreativní destrukce. Touto optikou na intervence mimochodem pohlíží ve svém kritickém vystoupení i bývalý prezident Václav Klaus.
Deflace by brzdila spotřebu a investice, lidé by odkládali nákupy "na potom"
Jenže tento koncept prostě dnes není součástí mainstreamu ekonomické vědy a už vůbec ne standardní hospodářské politiky. A kritikům devizových intervencí by se ve svých důsledcích nepochybně také moc nelíbil. Při deflaci, která by nás, jak jasně plyne z čísel o vývoji cen, nepochybně v blízké době zasáhla, čekají lidé a firmy, až ceny klesnou na úroveň, o níž sami usoudí, že je nejnižší. Své nákupy odkládají až na tento okamžik. To ve skutečnosti nesmírně brzdí spotřebu i investice na rozdíl od intervencemi vyvolaného oslabení koruny, které zvedne ceny nejprve dováženého a poté i domácího zboží. Z toho je celkem zjevné, že pokud by ČNB připustila trhem očekávané posilování koruny, chovala by se jako vláda škrtající v době ekonomického poklesu výdaje a zvyšující daně. Tedy procyklicky.
Intervence se nám tedy mohou nelíbit tehdy, jsme-li zastánci opravdu neregulovaných trhů a odpůrci jakékoli odpovědnosti státu za chod ekonomiky. Pak je ale také takto kritizujme. Ti, kteří mají opačné vidění, by měli ČNB naopak tleskat. Tedy pokud jsou schopni pochopit podstatu toho, co se právě s naší měnou děje.
K intervenci ČNB čtěte také:
Hampl: Reakce analytiků na intervenci mě překvapila
Intervence ČNB zabrala. Lidé skupují elektroniku
ČNB obhajuje intervence: Lidé mohli přijít o úspory
