Je legrační, jak eurofil a hrdý federalista Miloš Zeman projevuje silnou nevoli nad tím, že by Česko mělo alespoň dočasně ručit za nějaké čtyři miliardy korun překlenovacích půjček Řecku. A jak se Sobotka s Babišem v Bruselu tváří jako největší ochránci českých daňových poplatníků, a dávají tak najevo, jak málo chápou, co je to společná měna a jaké jsou podmínky jejího fungování. A pokud to snad chápou, pak jsou jejich krokodýlí slzy bohapustým pokrytectvím.
Řecko není žádné unikum, ale jasný důkaz, že vzájemné ručení za dluhy, evropskými smlouvami přísně zakázané, v realitě prostě běžně funguje. Důsledky nezodpovědné mnohaleté řecké hospodářské politiky padají nevyhnutelně na bedra daňových poplatníků v zemích, které provádějí politiku zcela jinou. Euro představuje zásadní krok směrem k evropskému federálnímu státu a v takovém to prostě takhle funguje. Také tam ale fungují federální daně, federální finanční úřady, federálně předepsaná sociální politika a ona jednotlivá země rozhoduje jen pramálo o svém vlastním rozpočtu, který je jen doplňkem rozpočtu federálního.
Tak to fungovalo ve federaci, která se jmenovala Československo, a československá koruna skončila právě proto, že východní část federace měla svou představu o hospodářské politice a ta západní to odmítla platit. Řecko se odlišuje od Slovenska té doby v tom, že trvá na placení ze strany zdravého zbytku evropské měnové federace a trvá na zachování společné měny. Proto se nakonec podřídilo protektorátnímu systému naordinovanému německým věřitelem. Nicméně je realitou, že ani běžní Řekové, ani běžní Němci o toto uspořádání nestojí.
Čtěte také: Zeman: Řecko by mělo opustit euro, krize nenahrává jeho přijetí v Česku
Obyčejných Němců a Řeků se ale nikdo na nic moc neptá a integrace je eurofederalisty tlačená dál. A bude to tak až do hořkého konce v podobě nějaké hospodářské katastrofy či vlny protievropských revolucí, která jednou nevyhnutelně musí přijít. Český prezident a vláda jsou, byť mimo eurozónu, těmi, kdo tu káru tlačí. Tak by, pokud by chtěli být konzistentní, také měli eurozónu bez odporu podpořit v ustanovování nových federálních pořádků. Kdo nechce, aby to tak fungovalo, musí být logicky proti společné měně.
Nelze se dost dobře zároveň hlásit k současnému modelu evropské integrace, a přitom odmítat podporu protektorátu Griechenland. To, co se děje kolem Řecka, je příležitostí, aby širší veřejnost začala lépe chápat, kam ji její vůdci vedou: k vážným politickým roztržkám na evropském kontinentu. A k probouzení starých nacionalistických duchů v podobě vznášení nároků na reparace a podobných absurdních nápadů. Skutečnost, že ani pod protektorátem, ani při poskytnutí jakékoli pomoci se při zachování eura z Řecka nestane prosperující země, je z tohoto pohledu jen bezvýznamným detailem.
Čtěte také:
Babiš: Řecko do eurozóny nikdy nepatřilo, EU musí přiznat chybu
