Původně se zdálo, že nositelkou ceny za největší genderovou ztrátu soudnosti bude v této vládě ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová, spoluautorka oranžového nápadu povinné mateřské dovolené pro všechny otce. Přiznejme, že tento předpoklad neklapnul a autor těchto řádků podcenil angažovanost sufražetů Jiřího Dienstbiera a Milana Chovance.
Ti rukou společnou přivedli na svět svěží myšlenku kvót pro ženy na volebních kandidátkách, jejichž nedodržení má být trestáno krácením nároku na volební příspěvek. Lze jenom doufat, že pánové nejspíše nenašli lepší způsob, jak se dostat do televize a na stránky novin, a nemyslí to úplně vážně.
Nijak nepřekvapí, že feministky příliš neřeší skutečnost, že ženy obecně příliš nevyhledávají pozice řidičů kamionů, popelářů či horníků, obdobně jako se muži zřídkakdy angažují jako zdravotní bratři či kosmetici. Jasně, politika není obsluha sbíječky osm set metrů pod zemí. Nicméně má svá specifika, kvůli nimž toto řemeslo prostě ženy vyhledávají méně než jiné profese. Pokoušet se zákonem stanovit minimální procento ženské populace, které se má ucházet o politické funkce, je tak trochu podobné oné absurditě s povinnou otcovskou mateřskou dovolenou.
Ta podobnost je v tom, že dotyčných se nikdo neptá, zda o to stojí. Je například realitou, že samotná ČSSD uplatňuje ženské kvóty do důsledku a má dokonce povinnou místopředsedkyni. A při každé volbě naráží na problém najít kandidátku, která by jednak vyhovovala schopnostmi a jednak o tu pozici skutečně stála. Byla období, kdy strana nebyla vůbec schopna nějakou místopředsedkyni zvolit a jedno křeslo ve vedení zelo prázdnotou. Vrcholová politika je prostě časově extrémně náročná, silně stresující profese, v níž sklízíte vše jiné než bezbřehý obdiv sousedů. Myšlenka, že lze docílit změny v zájmu žen o aktivní politickou kariéru metodou „Máňo, musíš na kandidátku, nebo přijdeme o prachy“, je mírně řečeno poněkud stupidní.
To zdaleka není nic proti ženám na kandidátkách či v ministerských křeslech. Nicméně v situaci, kdy k vrcholovým pozicím mají snazší přístup ženy než muži, je zjevné, že na ženské straně je ta konkurence v tuto chvíli prostě slabší. To je dobře vidět i na výsledku souboje o pozici českého eurokomisaře. A že by vzhůru po kariérním žebříku měli stoupat vždy ti schopnější a pro funkci lépe způsobilí na úkor méně schopných a méně způsobilých, to snad nezpochybní ani ta nejzarytější feministka.
A proto ano, odstraňujme bariéry, pokud vůbec v možnostech žen aktivně se angažovat v politice existují, ale zapomeňme na zlovolné a škodlivé kvóty urážlivé i pro každou normálně sebevědomou ženu. Nechť se páni ministři ráčí napříště zviditelňovat nějakým alespoň trochu racionálním způsobem.
Čtěte také:
O chytré ženské je nouze. Anebo nedostanou šanci?
EU: Ve vedení firem musí být 40 procent žen
Ve vedení Německých firem bude víc žen. Budoucí koalice schválila kvóty
